ÚVODNÍ SLOVO


Předem varuju, že úvodní slovo nebude z nejkratších. Vzhledem k netradičnímu pojetí učebnice však cítím nutnost předem vyjasnit, co od BoE můžete očekávat a co naopak očekává ona od vás. Oboustranně je toho hodně. Jelikož je však tato kniha určena k dlouhodobému studiu a opakovanému pročítání, nebude hodina strávená čtením úvodu hodinou ztracenou, naopak.

Chvílemi se vám toto úvodní slovo bude jevit jako příliš ježaté, ostře naladěné vůči případným námitkám, semtam až zbytečně podrobné a určitě repetitivní. Přesto si myslím, že si zaslouží důkladné pročtení. Pravděpodobnost, že se mé záměry a plány zcela minou s těmi vašimi, je totiž jinak relativně vysoká a u nepřipraveného čtenáře existuje vysoká pravděpodobnost, že knihu brzy znechuceně odloží.

V úvodu se pokusím zodpovědět i dotazy, které vás nejspíše napadnou po prvním nahlédnutí do učebnice. Některé jsou nasnadě: Kde mám začít? Jak mám přesně postupovat? K čemu se mám vracet? Proč tady nejsou slovíčka? Jak mám tohle vědět? Proč je tu stejná věc vysvětlená víckrát? Proč je to celé jakési rozdrobené a rozházené všude možně? Kde mám číslo na právníka? Odpověď na ně najdete o pár stránek dál. Začnu ale zeširoka, shrnutím největších rozdílů, jimiž se BoE odlišuje od ostatních učebnic.

Nejvíce podle mě v tomto ohledu vyčnívá samotný výběr jevů, na něž se BoE soustředí, a jejichž užitečnost a způsob používání se vám snaží zprostředkovat. Ve výběru i uspořádání gramatik, stejně jako důrazu na určitý typ slovní zásoby, a především pak snaze vše kombinovat na malém prostoru, se BoE od běžných učebnic liší jako den a noc.

Liší se i typy textů a věřím, že oceníte plnokrevnost vybraných příběhů. Také testy, na které zde narazíte, vám nedají vydechnout. V neposlední řadě pak podrobíme kritickému zkoumání nejčastější chyby, jichž se v naší kotlině při používání angličtiny dopouštíme. Ostatně, a to je druhý velký rozdíl od běžných učebnic, celá BoE je zaměřena na českého studenta a problémy, s nimiž se tento potýká. Začněme u výběru. V čem přesně spočívá? Jak se prováděl? Má nějaké teoretické opodstatnění (oporu v průzkumu či studii) nebo je podpořen pouze intuicí? Čím přesně se od ostatních učebnic liší?

Jedním z hlavních cílů, které jsem si při sestavování této knihy zadal, bylo provést novou selekci toho, co by český student angličtiny měl znát. Nejprve jsem si prošel dosud publikované učebnice ve snaze najít něco, od čeho bych se mohl snáze odpíchnout. Záhy jsem musel konstatovat, že všechny tyto knihy, ať už pochází z anglicky mluvících zemí nebo z našich končin, se křečovitě drží víceméně stejného laundry list gramatických jevů. Pokud se od něj odchylují, pak pouze v řádu slov, aby takto symbolicky vyjádřily svou unikátnost, načež opět pohodlně zapadnou do desetiletí vymílané drážky. Totéž bohužel platí i pro všechny webové projekty podobného zaměření.

Proto jsem tento výběr nakonec musel provést od píky. To obnášelo spoustu práce již při úvodním sestavování gramatických jevů, kterým jsem se hodlal věnovat a ještě více při následném několikaletém dolaďování. Situaci mi usnadňovala skutečnost, že angličtinu již delší dobu aktivně učím a mám tedy možnost své metody průběžně podrobovat potřebné reality check. To mi také umožňuje zjišťovat neduhy a úchylky, s nimiž mi do kursu studenti přichází a s nimiž se dlouhodobě potýkají. Skutečnost, že tyto nedostatky jsou u naprosté většiny studentů stále stejné, podává jasnou zprávu o tristním stavu výuky angličtiny na školách (a to i středních, o základních škoda mluvit), v jazykových kursech, i metodou domácího učení.

Hlavním úkolem při sestavování této učebnice bylo tedy provést selekci (jakkoli nedefinitivní a nutně nepřesnou) znalostí, kterými by průměrný student angličtiny měl disponovat a díky nimž by nemusel v průběhu či očekávání běžné nezávazné konverzace v tomto jazyce trpět strašlivou trémou a nezvladatelným třasem, jak tomu v podobných situacích povětšinou bývá. Jsem si vědom toho, že se jedná o navýsost rizikový podnik. Nesu svou tenkou kůži na extrémně nepřátelsky naladěný trh a musím být připraven na pohrdavé (případně popudlivé) reakce studentů, kteří ve stávajícím systému promrhali řadu let a energie a nehodlají přihlížet jeho demontáži. Už vůbec nemluvě o rigidně uvažujících učitelích, willing executioners of the English language.

Kdo bude cítit potřebu BoE zkritizovat, hůl si poměrně jednoduše najde. Někomu bude vadit výrazný příklon k americké angličtině, jinému zase k hovorové variantě jazyka, někoho odradí občasný výskyt vulgárnějších výrazů, jiného zase zdánlivá neuspořádanost. Já jsem každopádně dospěl k závěru, že to poslední, co výuka angličtiny v této zemi potřebuje, je další politicky korektní učebnice angličtiny bez chuti a bez zápachu.

Jaký smysl má sestavovat a předkládat studentům další učebnici angličtiny? Copak jich není dost? A copak nebyly stávající učebnice sestaveny odborníky na studium angličtiny z renomovaných univerzit? Je možné, že by tito lidé něco opomněli? Že by neodvedli dobrou práci? Existuje vůbec v této chvíli ještě možnost přijít s novým a lepším přístupem ke studiu?

Tojsou první dotazy, které by měly napadnout nejen případného zájemce o učebnici angličtiny, ale především jejího potenciálního autora. Váš autor má v této věci jasno už dlouho. Asi se mnou budete souhlasit v tom, že student cizího jazyka má právo vyžadovat, aby mu tento jazyk byl předkládán v podobě, která se alespoň blíží tomu, jak je používán v zemích, kde se jím skutečně mluví. (Ponechávám stranou argument, že anglicky většinou komunikujeme s non-native speakers a ryzí angličtina je nám zde spíše na obtíž.)

Student by neměl být povinován se vlastními silami pídit po potřebných souvislostech, neměl by být nucen snaživě nahlédat pod pokličku jazyka a složitě si budovat síť poznatků. Stejně jako automobilista nemá povinnost znát souvislost mezi tekutinou, kterou si občas nalije dovnitř svého vozidla a zázračnou schopností téhož vozidla se pohybovat, ani student by se neměl stydět za to, že se v první fázi spolehne na pomoc profesionálů. Stejně jako zmíněný automobilista má student právo očekávat, že výrobce (tedy autor učebnice, případně učitel) jej nešidí, naopak se snaží poctivě dodat produkt v kvalitě odpovídající ceně. Konkrétně student angličtiny na tento naivní předpoklad krutě doplácí.

Učebnice používané při školní výuce v této zemi – stejně jako většina učebnic pro samouky – jsou výsměchem učitelům i studentům, kteří se ve svém životě setkávají se skutečnou angličtinou. 'Tohle že má být současná angličtina?' musí při otevření takové knihy napadnout každého, kdo se někdy pohyboval v anglicky mluvícím prostředí. 'Vždyť takhle rodilí mluvčí ve skutečnosti vůbec nemluví'.

Vezmeme-li přirovnání standardní učebnice k autu za své (podobným pomyslným prostředníčkem si svého času vzdávali hold Microsoft a automobilový průmysl), pak vás dotyčné vozidlo vesele vozí po stále stejném okruhu, vy platíte za benzín jako mourovatí, dříve nebo později však stejně musíte vysednou a do cíle vyrazit po vlastních. A co je z mého pohledu úplně nejbizarnější, nikdo si ani nijak zvlášť nestěžuje. 'Ale to je dobré, vždyť já se jenom potřebuju posunout o kousek dál, zbytek nějak už dojdu, stejně je to tím, že neumím řídit, jinak bych tam určitě nějak dojel, to auto za to nemůže.'

Zní vám to povědomě? 'Já se hlavně potřebuju nějak domluvit, aby mi rozuměli, abych si uměl objednat kafe na letišti, tyhle časy a ing tvary jsou mně nanic, stejně je tam prý nepoužívají, říkal kamoš co tam byl'. Podobně ležérní přístup si můžete lajznout u jazyka, který použijete jednou za pět let na dovolené. Ne tak u angličtiny v dnešním světě.

Odtud potřeba BoE, učebnice, která si s vámi na učení nehraje, nýbrž vás opravdu učí. Učebnice, která po vás bude vyžadovat zaujetí pro věc a nenechá vás zlenivět.

Kdo a co tu tedy kalí vodu?

# Mnozí učitelé, navyklí na výuku angličtiny skrze drilování obskurních reálií týkajících se zemí Commonwealthu (tématické texty o kočárech, jimiž se členové britské královské rodiny vozí v doprovodu různých typů pážat na všemožné druhy oslav, případně deskripce kulinářských svátků ve Walesu), oxeroxované seznamy světové flóry a fauny, články z novin o těžbě ropy v Severním ledovém moři, cvičení na jednu gramatiku a rádobyvtipné, ve skutečnosti k uzoufání nudné, články či dialogy.

# Výše uvedené bohužel platí i pro mnohé rodilé mluvčí, opilé mocí rozhodovat o tom co anglicky 'nejde říct', co 'nikdy neslyšeli' a tudíž to neexistuje, povzbuzováni dychtivým publikem, které do sebe vpíjí každý od boku vystřelený verdikt. Je nesmírná škoda, že mnozí rodilí mluvčí nedokáží (nebo jsou příliš líní) těžit ze své jedinečné přednosti, jíž je obeznámenost s živým jazykem. Namísto toho, aby identifikovali do nebe volající mezery v základní angličtině svých svěřenců, kopírují z novin články o týrání ještěrek v Hondurasu (se slovní zásobou daleko překračující obzor studentů) a snaží se započít hlubokomyslné debaty o smyslu života.

# Bolševikem vytvarovaný typ pedagoga, nenávistně mžourající směrem k běžné hovorové americké angličtině, zarputile odmítající nad slunce jasnou skutečnost, že jeho angličtina nemá s dnešní podobou tohoto jazyka nic společného, a pohrdavě plácavší zamítavou nálepku slang na cokoli od běžného jazyka sitcomů až po lehkou rukou psané články v knížkách jako je American Thang.

# Bohužel i mnozí ambiciozní učitelé, kteří si pletou výuku jazyka se snahou informovat studenty o dění ve světě a přesvědčováním o velkých pravdách. (Kteréžto úsilí bývá obvykle založeno na salónně konspirativním vidění světa a škodolibém posměchu Velkému Satanovi, jehož role by se evidentně měla omezit na příležitostné hašení válek vyvolaných znuděnou evropskou intelektuální šlechtou, která si takto krátí chvíle mezi vysedáváním nad zeleným čajem a sledováním tříhodinových íránských filmů, sorry about the rant.)

# Inženýři (mám na mysli typ lidí velmi technického zaměření), kteří jsou v této zemi dlouhodobě utvrzování v tom, že angličtina je jednou z tisíců oblastí, do jejichž fungování dokonale pronikli. Inženýrský styl učení cizích jazyků pomocí dlouhých seznamů podstatných jmen zanechal neblahé následky na několika generacích studentů. Do stejného pytle hážu i lidi brblavého ražení, kteří jsou ochotni vést nekonečné debaty o tom, jak by se podle jejich názoru měly cizí jazyky učit a nedostanou se tak nikdy k tomu, aby se nějaký skutečně naučili.

Pro koho je tato učebnice vlastně určena? Jaký typ studenta z ní bude profitovat nejvíce? Kdo naopak její koupí nic nezíská? Jak se s touto knihou pracuje? Využijí jí i učitelé angličtiny?

Zkráceně řečeno, BoE není určena pro kdejakého ňoumu, který se jen tak lážo plážo rozhodne naučit anglicky. K zásadnímu pokroku je vedle úvodního odhodlání, jímž disponuje i zmiňovaný ňouma, zapotřebí také silné vůle a vytrvalosti. Pokud to se studiem myslíte skutečně vážně, pak se vám nabízí možnost dosáhnout podstatného pokroku za relativně krátkou – avšak ne iluzorně krátkou – dobu.
Pokud chcete z BoE vytěžit maximum, musíte být lidmi schopnými samostatného a (v případě potřeby) kritického úsudku. Za ručičku zde vedeni nebudete a na spoustu souvislostí si budete muset přijít sami. To je na jedné straně extremely frustrating, na druhé ovšem amazingly rewarding.

Předpokládám, že lidem od přírody zkoumavým a ochotným korigovat kurs podle měnících se potřeb se kniha líbit bude. Mimo jiné i díky tomu, že díky zdravému rozumu budou průběžně schopni sledovat uvažování autora.

Lidem rigidnějšího uvažování se BoE moc pozdávat nebude, respektive vůbec. Je příliš málo strukturovaná, ba dokonce cíleně roztříštěná. Namísto iluze o okamžitém pokroku (“už jsem u lekce dvacet sedm, umím čas předbudoucí průběhový a rozdíl mezi in the corner / at the corner“) nabízí pokrok reálný. Na rozdíl od impulzivního zápisu do kursu nebo plnění regálů novými učebnicemi neposkytuje okamžité krátkodobé uspokojení. Pokud něco poskytuje, pak instantní frustraci a dlouhodobé depky – doprovodné jevy smysluplného studia, s nimiž se mnozí lidé těžko srovnávají.
BoE nezapůsobí ani na ty z vás, kterým připadá v pořádku, že v běžných učebnicích jsou dvě třetiny každé stránky vyplněny barevnými obrázky či fotografiemi a zbytek pak placebo cvičeními vyžadujícími stejné mentální vypětí jako Člověče, Nezlob Se. Zároveň může BoE paradoxně posloužit těm, kteří se potřebují utvrdit v tom, že anglicky se nemá cenu učit, protože je to moc těžké. Pro ty speciálně je tahle učebnice jako stvořená.

Rozumí se samo sebou, že mezi studenty angličtiny se najdou lidé, kteří na jazyky mají mimořádný talent, dělají od začátku studia obrovské pokroky, asociace a souvislosti vstřebávají bez větších zádrhelů (případně si je dokáží vytvářet sami), slovíčka se jim ukládají do hlavy jak vajíčka do proložek a nemají problém si je v potřebnou chvíli vybavit. At the risk of sounding immodest tvrdím, že pro tyto lidi, kteří z velké části neměli dosud prostor svůj talent plně rozvinout, bude tahle učebnice manou z nebe.

Pak jsou zde studenti, kteří s cizími jazyky navázali vztah vysloveně nepřátelský. Hlavní roli v něm hraje strach z nepoznaného (a ještě větší z poznaného), stejně jako nejistota a nedůvěra ve vlastní schopnosti. Ty se projevují neustálými změnami přístupu, bezhlavým skupováním učebnic a pořizováním nesmyslných učebních pomůcek. Je to vlastně podobný problém jako ten, kterému čelí lidé dlouhodobě a neúspěšně se snažící zhubnout. Stejně jako na tlouštících, vydělávají i na těchto ubožácích bezskrupulózní vydavatelé různých lákavých šidítek, tam dietních, zde učebních. Těmto lidem BoE nepomůže určitě.

Většina studentů o sobě s chutí tvrdí, že na jazyky nemají buňky. U některých se toto tvrzení opírá o jistou dávku pravdivé skepse, u některých pouze maskuje lenost a neochotu přistoupit na poctivé studium. U většiny jde o bezobsažnou konverzační vložku. Je zajímavé, že podobné tvrzení člověk často slýchá od lidi ambiciózních, kteří ve svém oboru něco dokázali a nyní jsou rozmrzelí z toho, že angličtina jim nejde stejně snadno. Představuji si je z větší části jako jedince přemýšlivé a schopné rozumného úsudku; jedince, kteří nemají sklony na základě náhlých pohnutek bleskově odsuzovat či naopak nadšeně přijímat neověřené ideje a přístupy. Jde o lidi, kteří znají limity svých schopností, ale přesto se snaží je neustále posouvat. Lidi, kteří mají radost ze sebezdokonalování i pokud nemají možnost své čerstvě nabyté schopnosti ihned prezentovat. Právě na tyto lidi jsem myslel, když jsem BoE plánoval a sestavoval.

Co se učitelů angličtiny týče, jsem přesvědčen, že učebnice využijí snad ještě více než samotní studenti. Každý učitel je totiž zároveň také student (nebo by na sebe takto měl alespoň nahlížet; God knows I do), který si své znalosti musí neustále vylepšovat a oprašovat. Zároveň je učitel médium, skrze něž proudí informace ke studentům. Hlavním úkolem média není vyfukovat vše, co se do něj pumpuje (kopírovat články z novin a překládat je v hodinách dokáže kdejaký pitomec), nýbrž provádět důkladnou selekci. Já mohu zaručit, že jsem potřebnou selekci již provedl (to the best of my abilities anyway) a případní zájemci ze strany učitelů tedy mohou s klidným svědomím channelovat vše, co v učebnici najdou. Zároveň bych se nerad vnucoval nebo vytvářel nerealistická očekávání. Budu rád i za to, pokud z této knihy budou učitelé vyžďobávat a svým studentům předkládat úlomky, které se jim zrovna hodí do krámu.

Přehnané naděje si nedělám mimo jiné proto, že jsem BoE od počátku zamýšlel jako alternativní projekt pro ty, kterým záleží na způsobu, jakým komunikují s okolím. Přiznejme si to, není nás mnoho. Většině lidí stačí 'nějak se domluvit'. Pod tímto pojmem si představuju jak si dotyčný jedinec se svými obchodními partnery čmárá osmimístné číslice na zaprášenou kapotu auta a významně kývá či kroutí hlavou, nebo jak ze sebe někde u grilu vyluzuje tříslovné kombinace rudimentárních slov (X is very Y), sebedrobnější poznámku doprovází extenzivním hurónským smíchem, na každou změnu scenérie reaguje chňapnutím po foťáku, smysluplnou konverzaci nahrazuje fanfarónským plácáním cizinců po zádech a už se nemůže dočkat, až tohle martyrium bude mít za sebou. Kdo se vyjadřuje primitivní češtinou a je mu to šumafuk, tomu nejspíš nevadí ani to, že se v cizině domlouvá primitivní angličtinou středoevropského střihu. Pro ty ostatní je zde BoE.

Podle některých poznámek soudím, že se chystá minimálně jedna další učebnice. Pro koho je určena tahle kniha a kdo by si měl počkat až na tu další?

První učebnice je primárně určena pro méně pokročilé studenty, kteří se teprve snaží zorientovat v základních gramatických pravidlech a vytvořit si představu o tom, jak angličtina vlastně funguje, a v čem se liší od češtiny. Jako hlavní cíl si stanoví nejen výrazně vylepšit, ale také zhruba srovnat úroveň studentů, kteří si ji zvolí za svůj portál do světa angličtiny. Ti by tak do případného studia z následujících knih vstupovali z víceméně stejných pozic (což mi také usnadní pozici při jejich sepisování).

Budete-li ke studiu přistupovat poctivě, pak se z první BoE naučíte mimo jiné následující: používat všechny základní časy včetně tvorby otázek, záporů a podobně / rozlišovat modální slovesa typu "by" / (vyhýbat se 'must' a namísto něj) používat 'have to' / pracovat s trpným rodem ve všech časech a v kombinaci s jinými gramatikami / základy používání předložek včetně těch, jejichž přesné ekvivalenty v češtině neexistují / správně překládat zákeřná česká slova jako jiný, pořád, pozor, pravda, skončit nebo umět v různých situacích / pochopit jaké české obraty ve skutečnosti odpovídají slovům a spojením jako keep, wonder, be tired of, be supposed to, I wish, had better, plus tisíc jiných věcí, ve svém součtu stejně důležitých nebo důležitějších než výše vyjmenované (tzv. velké) gramatiky.

V neposlední řadě – respektive v první – se obeznámíte se základními principy tvorby vět jako je funkce ing tvarů, rozšířené možnosti modálních sloves, spojování vět pomocí linking words etc. Vaše slovní zásoba přitom bude nenápadně bobtnat a lepit na sebe slova a obraty, které se doposud pohybovaly za horizontem vašich schopností, ačkoli zároveň stály v epicentru vašich potřeb. No neřekl jsem to hezky?

Je nějaký speciální způsob, jak se z BoE učit? Má některý přístup k studiu výrazně vyšší výtěžnost než jiné?

Především je nutno mít neustále na paměti, že ani dobrá učebnice vás nic nenaučí sama. Nejste-li ochotni zatnout zuby, obětovat kus volna a dřít, budete zklamáni. Ne každé učení je navíc stejně přínosné. Pozdně večerní 15-minutovka klopotného pročítání v klimbakterickém stavu mysli vás nijak neobohatí. Soustředěné půlhodinové pročítání v brain-friendly fázi dne, v ideálním případě punktuované vepisováním poznámek a zvýrazňováním, již ano.

Tohle platí zejména pro pozdější fázi studia, v níž si budete namátkově procházet dříve prostudované pasáže, soustředit se na příkladové věty, podrobně si procházet již známé příběhy a snažit se je převyprávět, všímat si vlastních poznámek a doplňovat značky u znalostí, které se dosud neujaly, znovu se podrobovat překladovým testům a neukojitelně zvídavým okem bloudit po apendixu příkladových vět. Než na to přijde řada, musíte ovšem absolvovat úvodní seznamovací fázi. O té se rozepisuju na jiném místě.