MILÝ STUDENTE,


Mám pro tebe špatnou zprávu: tvá angličtina nevzkvétá. Ba co víc, tvá angličtina stagnuje v komatózním stavu. Neupadá jen proto, že není kam. Za tuto situaci sice neneseš vinu jen ty sám, bez poskvrnky však také nejsi. Zlenivěl jsi, tak to je. Smířil ses s tím, že se anglicky nikdy pořádně nenaučíš a dopustil jsi, aby tě učitelé a lektoři krmili nenáročnými nebo naopak zbytečně ambiciozními texty, podsouvali ti předražené podřadné učebnice a tvou občasnou nespokojenost hasili bizarními výukovými pomůckami.

Nechal jsi těmto lidem volné pole a oni ti za odměnu podstrojovali cvičení, která by zvládla i lehce ambiciózní měňavka. Mazali ti med kolem huby, když ses těmito kvazitesty prokousal; chlácholili tě, když jsi i na nich ztroskotal, a následně motivovali ještě lehčími příklady v ještě dražších a ještě tenších učebnicích. Postupně jsi úplně rezignoval na boj za svá práva a nechal ses odstrčit do role hlupáčka, kterému se servíruje stále jedno jídlo podle výběru lenivého kuchaře.

Samozřejmě ses divil, když jsi postupem času zjistil, že takto nabyté znalosti jsou ti úplně k ničemu. Přelila se přes tebe vlna deprese, když ti došlo, že nejsi schopen vést konverzaci delší třiceti vteřin, aniž by ses propadal do země studem za své omezené vyjadřovací schopnosti. Vztekl ses, když vyšlo najevo, že nedokážeš sesumírovat sebekratší dopis v angličtině a jeho obsah po jazykové stránce obhájit.

Odjel jsi tedy na pár měsíců do Anglie. Za barem, na lešení nebo v brutálně předraženém kursu jsi tam pochytil základy mluvené angličtiny. Nyní již dokážeš proplout kratší konverzací bez větší ostudy a napsat mail na tři řádky, v němž se více méně neopakuješ. To chválím. Ale co se nestalo, zlomyslný dirigent tvého života tě znenadání pověřil úkolem sestavit dopis delší tří vět. S úděsem jsi zjistil, že ledabylé huhlání, přibližné trefování slovesných tvarů a napůl odposlouchané obraty se těžko převádí do psaného projevu.

Opakované listování učebnicemi odhalilo, že znalosti, jimiž bys potřeboval disponovat, se v nich nenachází. Zamyslel ses tedy nad příčinou tohoto smutného stavu. V tu chvíli se autorům učebnic lemujících zdi tvé pracovny na okamžik stáhly prdelky v očekávání dunivého j‘accuse. To ale nepřišlo. Namísto toho jsi pokrčil rameny, pomyslel si, že chyba asi bude na tvé straně a svým malým dílem tak přispěl k prodloužení zvrácené symbiózy zlenivělých autorů učebnic, usedlých učitelů a nesebevědomých studentů.

Vznáším tedy ono j‘accuse za tebe. Prošel jsem svého času podobným vývojem. Ani po několika letech studia jsem nebyl s to přiblížit se angličtině, kterou jsem pravidelně slýchal od rodilých mluvčích. Kupoval jsem jednu učebnici za druhou, louskal přílohy v denním tisku a hrnul do sebe slovní zásobu přímo ze slovníků jak velryba plankton. To vše v naději, že právě tenhle (nebo přinejhorším ten další) krok mě postrčí na vyjadřovací úroveň, za kterou se nebudu muset stydět. Nakonec jsem se musel podívat pravdě do očí a přiznat si, že tudy cesta holt nevede.

Následujících několik let jsem strávil snahou tento začarovaný kruh prorazit. Vytrvale jsem sbíral a porovnával informace ve snaze zjistit, proč se českým studentům tak obtížně učí běžná hovorová angličtina, přijít na to, které konkrétní mezery v našich znalostech je třeba ucpávat (a také jakým způsobem) a ujasnit si, v které fázi studia by ke kterým obohacením mělo docházet. Výsledkem mého bádání, které bylo mimochodem mnohem zábavnější než napovídá slovo bádání, byl rozsáhlý korpus poznatků a souvislostí, které by měl každý český student do své aktivní angličtiny zapracovat.

Výsledky své práce budu předkládat v sérii učebnic nazvané Book of English, z nichž první držíš v ruce.

Howgh.