Poslyš, máme dotaz.
Sem s tím.
V těch příbězích a textech je tolik obratů, tolik gramatiky. Jak se to všechno máme naučit používat?
Krásná angličtina, že?
Krásná, krásná. Ale to je nám prd platné, když nejsme s to se ji naučit.
A co byste si tak představovali?
[krčení rameny]
Učebnic jsem sepsal tři prdele, nikdo je nečtete.
V nich je nějak moc textu.
Předstírejme, že tento argument ve vztahu ke studiu cizího jazyka nikdy nezazněl.
[provinilé výrazy]
Takže míň textu byste chtěli.
Tak. Míň.
Kratší úseky.
Kratší, určitě. Žádné romány.
Jeden, max dva odstavečky.
Tak. A ne moc dlouhé.
Ideálně asi velkým písmem.
Přesně. Velikánským.
A chtělo by to zvýraznit nejlepší pasáže, že?
Ježiš, mohl bys?
A co takhle český překlad někde dole?
No to by bylo dokonalé.
Asi by bylo dobře, kdyby to ladilo s tím, co děláme v hodinách.
Ty nám mluvíš úplně z duše.
Že bychom to pojmuli jako závěsný kalendář?
Pojměme!
Že byste to pak jakože měli pořád na očích.
No to by bylo naprosto boží.
Řekněme dvanáct listů, na každý měsíc jeden?
Super!
Velké listy, křídový papír, propracovaný design?
[kolektivní ucvrknutí]
Ale pak si to musíte koupit.
No o tom žádná. Všecko to skoupíme.
Jinak bych musel prodat jedno z dětí na orgány.
Ha ha ha.
A vybrat jedno z nich, to by mně zlomilo srdce, páč bych je nejradši prodal obě.

O týden později:
Takže, mám tu pět set kalendářů, každý váží kilo a půl, strhnul jsem si záda při přenášení, nemám je kde složit, stály majlant, kolik si kdo vezmete?
[hrobové ticho]
Oh for fuck's sake.