PRÁCE S TEXTY: TŘI ZÁKLADNÍ PRINCIPY

⇢ většina informací, které podávám, vyžaduje dovysvětlení, které vyžaduje další dovysvětlení a tak pořád dál; a total rabbit hole
⇢ celá řada vysvětlivek uživateli nic neřekne bez vhodně zvoleného příkladu, který rád poskytnu a vzápětí přihodím ještě jeden, just to be on the safe side

Výklad tak postupně nabobtná do rozměrů, kdy se v něm i nejvstřícnější čtenář záhy přestane orientovat a ztratí chuť dobrat se jeho podstaty.

Proto se pokusím vytýčit 3 principy práce s texty, kterými se řídím při přípravě plánu na hodinu i v jejím průběhu.

ROZMANITOST: v hodinách je třeba studenty neustále překvapovat střídavým nasazováním odlišných druhů aktivit:

⇢ překlady krátkých vět ve skupinkách (kick-off test)
⇢ vysvětlování nové slovní zásoby (vocab)
⇢ připomenutí obratů ze staršího textu (point-out)
⇢ vyprávění nového příběhu (tell story)
⇢ dotazování se na obsah textu (inquiry / recall)
⇢ dotazování se na fill-out (domácí úkol)
⇢ rychlý překladový test pro celou třídu (psych-out)
⇢ podrobnější vysvětlení gramatiky (blow-up) ... etc.

⇢ za použití zajímavých obratů (viz. BOLD-INN sheet)
⇢ definice právě probrané slovní zásoby
⇢ běžné převyprávění obsahu článku (regular AT)
⇢ improvizované dialogy (spin-off AT)
⇢ specifické situace zaměřené na conversation skills
⇢ konverzace na dané téma (martian)

Bylo by chybou chodit do každé hodiny s novým článkem, jakkoli zajímavým, a stále stejnými kroky se jím probírat: intro, přečtení, převyprávění studenty. Bez momentu překvapení budou vaše hodiny stejně nudné, jako kdybyste učili z obecně schvalovaných učebnic. Oops.

SANDWICHING: Plán na každou hodinu je založen na prokládání aktivit vztahujících se k textu aktivitami zcela jiného druhu. Cílem je promazání krátkodobé paměti studentů. Při každém návratu k hlavnímu textu jsou pak studenti nuceni si jej v celé jeho kráse znovu vybavit, což pomáhá při upevňování nabytých znalostí.

NÁVRATY: “To už máme probrané” je obrat, který by měl učitel používat jen velmi opatrně a pokud možno vůbec. Ke každému textu je třeba se opakovaně vracet, a to v rozpětí nějakých 4-5 vyučovacích hodin. Jedině tak lze dosáhnout dlouhodobého uložení potřebných znalostí v mysli studentů. Osvědčuje se rozložení do jednotlivých hodin zhruba v následujícím schématu:

1. intro k textu a jeho přednes
2. připomenutí obsahu
3. připomenutí nejdůležitějších pasáží
4. převyprávění studenty
5. individuální test nabytých znalostí

Q’N'A: OTÁZKY A ODPOVĚDI

Je to hrozně náročné na přípravu. Při úvazku dvaceti plus hodin nemám čas se nazpaměť učit několik textů týdně.

No argument there. Předpokládám nicméně, že každá z vašich skupin spadá do některé ze tří úrovní (méně, středně, hodně pokročilí). Na každé úrovni můžete probírat stejné věci stejným tempem, což zátěž přípravy výrazně snižuje. (Nemluvě o tom, že náročnější text lze poměrně snadno upravit do jednodušší podoby.) Osobně každý příběh probírám ve 3-4 skupinách, jinak by se úsilí vložené do přípravy ani zdaleka nevyplatilo.

Je zde poměrně hodně nového názvosloví.

Zčásti se jedná o variace na známé činnosti obvykle označované jinými názvy (AT = PAIRWORK etc.), zčásti pak jde o aktivity praktikované výhradně v mých hodinách. Uznávám, že některé názvy jsou hodně netradiční, ale cut me some slack. Seznam termínů a jejich objasnění najdete v rejstříku pojmů.

Tři až čtyři články v hodině? Zbláznil jste se?

Nikoli tři až čtyři NOVÉ články. Počítám sem i krátké návraty k starším článkům, tedy osvěžení znalostí o obsahu (recall), připomenutí nejpodstatnějších pasáží (point-out) či rozbor obsažené gramatiky (blow-up). Nový článek s uvedením samozřejmě zabere spoustu času, návraty se ale časově pohybují v řádu minut.

Jak můžu jeden text probírat několik hodin? Vždyť už druhou hodinu jej budou mít studenti plné zuby.

Není to tak, že byste několik hodin pracovali výhradně s jedním textem. Řekněme, že v nějaké hodině uvedete a povyprávíte příběh A – včetně úvodu, slovní zásoby a inquiry vám zabere nějakých 30-40 minut. Další hodinu je na řadě jeho recall, který zabere pět minut (plus AT). Ve třetí hodině přijde na scénu point-out, tedy připomenutí nejpodstatnějších pasáží, opět zhruba pětiminutové (plus opět AT).

Mezitím probíhají v hodinách různé jiné činnosti: ve druhé hodině můžete načít text B (třeba jen vysvětlením slovní zásoby) a podívat se na gramatický zoubek staršímu textu C (blow-up) a to vše prokládat konverzacemi různých typů.

Výsledkem je, že se v každé hodině věnujete 2-3 různým textům, přičemž u každého z nich provádíte jiný typ aktivity. Tato variabilita by měla zamezit tomu, aby průběh hodin byl pro studenty předvídatelný a tím pádem nezáživný. Zároveň, pokud jednotlivé kroky provádíte citlivě, nehrozí studentům zaplavení nezvladatelným množstvím informací.

Ale já neučím 90-minutovky, mám jen klasické 45-minutovky. V těch se nedá stihnout skoro nic.

U jednohodinovek bohužel skutečně platí, že mezi fázemi warm-up a wind-down se chudáku vyučujícímu nabízí cca 38 vteřin čistého času. Což ale neznamená, že na těchto stránkách nemůžete najít inspiraci. Některé nápady a aktivity určitě půjde začlenit do vašeho systému výuky, aniž byste jej museli výrazně upravovat. Where there's a will there's a way, right?

Není mluvení studentů příliš svázané obsahy textů? Já třeba své studenty ráda nechávám improvizovat.

Ve volné konverzaci se skrývá jedno velké riziko. Studenti, kteří neúpí pod bičem otrokáře, se mohou několik let pohybovat v bludném kruhu základní gramatiky a slovní zásoby a nepoužít jediné náročnější spojení či obrat. Pokud je v češtině napadne obrat, jehož překlad vyžaduje větší mentální vypětí, nebudou si and ním lámat hlavu a prostě jej přeskočí - vy to nepoznáte, do hlavy jim nevidíte.

Proto preferuju, když mají studenti jasné zadání. Je zde příběh, který se musí převyprávět – komplikovanější úseky nelze jen tak lážoplážo přeskakovat, protože by příběh nedával smysl. Zároveň na studenta tlačí vědomí, že všechny informace z textu JE možné podat přirozeným a zajímavým způsobem, koneckonců obsah textu (opakovaně) slyšel či četl.

Konverzace na tzv. velká témata představují ještě větší problém. (Zrušit trest smrti nebo jej udělovat i za dopravní přestupky? Jak bude fungovat nuclear family v roce 3290?) Nevím co vy, ale já bych měl problém se k podobně závažným tématům koherentně vyjádřit i v češtině. V angličtině pak podobné debaty brzy sklouznou k, "It is very important and a big advantage in my opinion!" "I think no, I think it is very very bad!" "You empty-headed animal food-trough wiper! I fart in your general direction!" Well, you get the idea.

V hodinách není vůbec podstatné CO student říká, nýbrž JAK to říká, na to mnozí učitelé zapomínají. Věta "I don't really think the Earth goes around the Sun, or at least I have a very hard time picturing it" na celé čáře přebíjí pravdě bližší "Earth revolve around Sun and all people know it."

Co když mám priority nastavené jinak?

Mírně jinak je ok, hodně jinak už je myslím problém. Učebnicím a priori nevěřte. Mně ostatně taky ne. Podstatné je, abyste nad tím co učíte, průběžně přemýšleli. Vede vaše snažení k něčemu? Or are you just going through the motions? Nutíte studenty zamýšlet se nad tím co říkají a jak to říkají nebo vám stačí když moc nevyrušují? Mizí z jejich angličtiny začátečnické chyby nebo se jenom přehlušují a zasypávají novou gramatikou a slovní zásobou?

Pokud studentům v souladu s učebním plánem vysvětlujete, zda a jaké členy se používají u hotelů, hor a jezer, zatímco mnozí z nich tvoří věty typu “the Carl will going to some shop“, je to k hlubokému zamyšlení nad tím, zda by nebylo záhodno přehodnotit celou strategii výuky. Mluví vaši studenti po několika letech stále stejnou angličtinou, jenom o něco rychleji? Pokud ano, pak je něco špatně. Respektive všechno.

Musím své studenty připravit na maturitu, přijímačky a jiné zkoušky. Pomůže mi v tom zde nastíněný přístup?

Pokud učíte každou třídu 3-4 hodiny týdně, lze tímto přístupem většinu studentů (s výjimkou extrémně líných a extrémně hloupých jedinců) poměrně rychle naučit používat opravdovou angličtinu, což obnáší i většinu jevů vyskytujících se ve standardních testech. K přípravě na zkoušky by jim pak mělo stačit pár hodin věnovaných klasickým problémům, které mají autoři testů v oblibě (jedná se neustále o ty samé věci: despite, prefer st to st, as-as, znáte to).

Je tento styl výuky přínosný pro každý typ studenta?

Ne. Existují lidé zaseklí ve svých zvycích, neschopní oprostit se od stylu výuky, který si zažili v mládí, neochotní měnit přístup k učení, nepřipravení zamýšlet se nad tím co slyší nebo čtou, permanentně si stěžující, že je nikdo není schopen nic naučit. Neexistuje metoda, která by takové lidi někam posunula a je zbytečné po ní pátrat.

Nekladete na studenty trochu moc vysoké nároky?

Ne. Studenti středních škol jsou zhýčkáni nízkými nároky, které jsou na ně v hodinách angličtiny kladeny. Pokud by se laťka dramaticky zvedla, přizpůsobili by se. Možná ne všichni a možná ne hned. Podstatné ale je, že inteligentní studenti současným stylem výuky trpí. V období, kdy jim mozek funguje nejlíp za celý jejich život, procházejí nesmyslná cvičení na jednu gramatiku a učí se zbytečná slovíčka.

A neskuhrejte na propast mezi češtinou a angličtinou. Jak to, že umí tak dobře anglicky třeba Finové, jejichž jazyk nemá s angličtinou společného lautr nic?

Nezdá se mi, že by se u práce s textem jednalo o nějakou mimořádně neprůstřelnou metodu. Naopak mám dojem, že stačí malé škobrtnutí a velké úsilí přijde nazmar.

Nnnnnn… Jo. Ale jen v jedné fázi, a tou je uvedení textu. Tam může selhat lidský faktor, konkrétně vy jako učitel/vypravěč, a dobrý text pak nemusí být přijat tak vstřícně, jak by si zasloužil. V jiné skupině to ale u stejného textu může dopadnout úplně jinak.

Každopádně platí, že pokud se z textu má vytěžit maximum, je třeba zatlouct správně tři hřebíčky:

⇢ a) musí být zvolený zajímavý text: má představa zajímavého textu se od té vaší může výrazně lišit; většina textů by ale měla mít emocionální náboj; popisné texty technického či politického ražení nedoporučuju (see Book of Stories Vol. 1 - ? for stories that I like and have used in my classes)
⇢ b) pozornost studentů musí být směrována na nejpodstatnější pasáže z hlediska angličtiny; nikoli na číselné údaje nebo obtížnou slovní zásobu (tu byste měli naopak omezit na minimum: odvádí pozornost od podstatnějších věcí, dělá si přemrštěné nároky na mozkovou kapacitu studentů a tím jim odsává energii)
⇢ c) při práci je třeba aplikovat správné pořadí kroků, udržovat studenty ve stavu bdělosti pomocí návratů a dát pozor na to, aby si studenti obsah každého textu různou formou minimálně třikrát převyprávěli

Já nevím. Stojí to za to?

Já nevím. Stojí?