Cílem učení obvykle bývá něco se naučit. Spojení "naučit se" ve spojení s cizím jazykem však pro každého studenta může znamenat něco jiného.
Co přesně znamená "něco se naučit"?
[SOMBER MUSIC]
Pochopit, co ta či ona anglická fráze znamená? To není zas tak těžké. *HIT IT OFF odpovídá plus mínus českému HNED SE SKAMARÁDIT
Dokázat přeložit český ekvivalent zpět do angličtiny? To už je horší. * české HNED SE SKAMARÁDIT dokážu přeložit pomocí HIT IT OFF
Nebo být schopen ji spontánně použít v konverzaci či písemném projevu? * Jim and I met last night at a mutual friend's birthday party and we really HIT IT OFF. [Oh my God, did I actually just say that?]
Pochopení?
Překlad?
Použití?
Hm?
[CRICKETS CHIRPING]
Anyway.
Spousta nedorozumění vyplývá z toho, že student a učitel nemají vyjasněné, co si který z nich představuje pod pojmem "naučit se."
Původně si student představuje totéž co učitel - tedy že se nové obraty a konstrukce naučí aktivně používat. Poté co je konfrontován s množstvím úsilí a času, které tento přístup vyžaduje, přejde plynule na pozici "budu to tak nějak sledovat a třeba se něco uchytí."
Prd se uchytí.
Dovolte mi vysvětlit, který že to infernální mechanismus dle mého soudu toto naše trápení způsobuje a pravděpodobně se u něj nějakým infernálním způsobem snad i ukájí. Podle očekávání je to mozek. Samozřejmě, že mozek. Co jiného by to bylo? Achilova šlacha? Svěrač? Brzlík? Svěrač Brzlík, legendární slovinský veslař?
Your brain is playing tricks on you.
Při studiu cizího jazyka vám totiž sviňa mozek neustále podsouvá myšlenku, že co znáte pasívně (tedy čemu v angličtině rozumíte), to není třeba se učit.
Učit se máte, aspoň podle Svěrače Brzlíka, legendárního ukrajinského psychologa (no relation to S.B. of Slovenia), výhradně slova a konstrukce, na něž jste dosud nenarazili, a které jsou pro vás tím pádem nové. To je kataklyzmatický omyl a vaše angličtina v jeho důsledku trpí.
Ještě více pak trpí lidé, kteří ji musí poslouchat.
Mozek vám neustále vsugerovává: "Uč se jen to, co neznáš. Pokud si u nějakého anglického obratu plus mínus dovodíš význam, nemá cenu se mu důkladněji věnovat."
Výsledkem často je, že na poměrně primitivní gramatické základy, které student pochytí někde ve škole, od určité fáze už jen lepí nová slovíčka. Mluví čím dál rychleji, ale pořád stejně mizernou angličtinou. Tři základní časy, otázky bez pomocných sloves, každé třetí slovo maybe, "ale rozuměli by mně, ne"?
Jinými slovy: moment neporozumění ("Copak tohle slovo znamená?") spouští touhu po učení, ve většině případů scestnou. To, že nějaké slovo/obrat neznáme, ještě automaticky neznamená, že bychom jej znát měli.
Většina obratů, které vám v aktivní slovní zásobě akutně chybí, dojíždí na to, že u nich fáze neporozumění nenastává. Buď si jejich význam snadno dovodíme, nebo je už z dřívějška pasívně (opakuju: pasívně) známe. Letem světem:
had better so that wonder if would hate to make sb do st why don't I let's not would you mind unless be tired of even though would rather I wish by now + stovky a stovky dalších
Asi by to chtělo nějaký příklad.
Narazíte na větu, "So I was wondering, what's it like to live with a guy who doesn't even know where the hamper is?"
* Upřímně řečeno, pokud na tuto větu někdy někde v průběhu svého života skutečně narazíte, nejspíš byste svůj život měli prokonzultovat s odborníkem.
Náš lizard brain nás každopádně ihned nasměruje ke slovíčku hamper. Daná věta je na něm evidentně postavena, nevíme co znamená, tudíž je dobře to zjistit. Ejhle, hamper je koš na špinavé prádlo, archetypální to "slovíčko."
(Pomiňme nyní zajímavý český překlad "hoď to do špiny," jemuž v angličtině entertainingly neodpovídá "throw it in the dirt." Podobně tak nejpřirozenější překlady "pojďme do hospody / šla do kina / je ve vaně / hoď to do koše" neobsahují slova pub/bar, cinema, bathtub, waste basket/bin. Whaaaaaaaaaaaaaaat?)
Anyway, naučíme se slovíčko hamper, náš lizard brain spokojeně zavrní, druhý den už si pamatujeme jenom že to bylo "něco na h", za týden už víme jenom že "jsme to kdysi věděli" a za měsíc už ani nevíme, že jsme na "hamper" kdy předtím narazili.
Mezitím nám mezi prsty protečou mnohem zajímavější spojení, a to úvodní "I was wondering" a následné "What is it like...?" Význam si u obou snadno odvodíme a tudíž necítíme potřebu se jimi dál zabývat.
Neuvědomíme si, že čeština nás u spojení "jaké to je / jaké by to bylo / jaké to bylo etc." navádí spíš k použití how. (To pak v kombinaci s mlhavým tušením, že "někde tam bylo ještě jakési like" vede ke klasickému "how is it like", jímž zaplevelujeme univerzum světové angličtiny.) Neuvědomíme si ani, že pomocí wonder lze překládat české "chtěla jsem se zeptat" nebo "zajímalo by mě", případně "to bych ráda věděla."
Nic z toho neproběhne. Namísto toho náš mozek buší v rytmu hempr hempr hempr hempr hempr, což je v konečném důsledku totální ztráta času.
Neporozumění nás vede k závěru, že daný obrat je třeba se naučit. Neznám jej, tudíž je důležitý. Chyba.
Porozumění nás vede k závěru, že daný obrat není třeba se učit. Jakžtakž jej znám, tudíž jej znám. Chyba.
(Jistě, znáte je v tom smyslu, že jim rozumíte. Použít je ale nedokážete.)
V našem konkrétním případě platí, že:
-- znát hamper pasívně může být k užitku
-- znát what is it like pasívně není třeba, intuitivně mu rozumíme
-- aktivní znalost slova hamper naše životy dramaticky nepovznese
-- schopnost používat what is it like ano
Procentuálně:
1. zhruba 90% studentů je ochotných/schopných nechat si "what is it like" vysvětlit, odkývat jej a teoreticky pochopit
2. zhruba 50% je s to si tuto informaci zažít a v překladu věty "jaké to je být chudý" spojení "what is it like" s trochou nápovědy skutečně použít
3. zhruba 10% je ochotno investovat dostatečné úsilí na to, aby "what is it like" i s odstupem času byli schopni spontánně použít (What would it be like for us to be married? / She asked me what it was like to have to get used to being yelled at like that.)