JAK FUNGOVAT V HODINĚ

Do kursu cizího jazyka člověk vstupuje, a často i dlouhodobě chodí, s předsevzetím se něco naučit. Ve chvíli, kdy dosedne ke stolu, se v něm ale často probudí prastaré školní instinkty a ty velí jasně: přežít. Nějak přežít. Ano, v nejhorším případě se můžeme i něco naučit, ale jen bude-li to nezbytně nutné. Hlavní je oněch 90 minut nějak překlepat, odškrtnout si další týden a... a co?

Nevysmívám, se, jsem nositelem stejných instinktů a nejspíš bych se v podobné situaci choval stejně. Jelikož ale znám pohled z druhé strany a vidím jak snadno člověk do této pasti spadne a následně mrhá časem, úsilím i financemi, můžu poradit.

Moje rada je, nepřežívejte a nepřeklepávejte. Napněte zbytky sil a pokuste se z každé hodiny něco vydolovat. Možná ne z každé, někdy to opravdu nejde. Ale rozumíme si.

Pokud bych své rady měl vměstnat do několika hesel, byla by to tato:

ENJOY TALKING

Příležitost nezávazně si pokonverzovat anglicky s někým, kdo je na tom jazykově přibližně stejně jako vy, v situaci, kdy vůbec o nic nejde a můžete si vymýšlet co vás napadne, by vás měla naplňovat rozkoší. Jak často se vám naskytne možnost si takto provětrat svou angličtinu?

Pokud konverzaci vnímáte jako nutné zlo, které vyplňuje prostor mezi cvičeními a gramatickými výklady, děláte velkou chybu.

CHALLENGE YOURSELF

Snažte se na sebe klást vyšší nároky. Nejde jen o to hodinou nějak prolézt a moc se přitom neztrapnit. Cílem je v ideálním případě každou hodinu používat o malinko preciznější a bohatší angličtinu než v hodině předchozí. Toho nedosáhnete, pokud na sebe nebudete přísní.

Primitivní obraty přeskakujte. Jaký smysl má říkat It was very bad for us because it was very difficult for us? Proč vypouštět z úst dotaz What happened? Proč se vyhýbat pomocným slovesům používáním What is the reason...?

Raději chvilku popřemýšlejte a pokuste se vyjádřit konkrétněji. Třeba vám k tomu nakonec pomůže kolega, třeba budete muset přivolat učitele, either is totally fine.

THINK ABOUT WHAT YOU SAY, DON'T SHOOT FROM THE HIP

Dlouhé ticho je trapné. Ještě trapnější je ale chaotická střelba všemožných nesmyslných slovesných tvarů a obratů, která člověku v záchvatu paniky přijdou na jazyk.

Dejte si načas, popřemýšlejte o tom, co přesně chcete říct a jak to nejlépe vyjádřit. Poté zpětně vyhodnoťte jestli by danou myšlenku nešlo vyjádřit i precizněji. Pokud ano, učiňte tak (viz. Correct yourself).

Právě v dostatku času na přemýšlení spočívá největší výhoda konverzací v hodinách. V reálné životní situaci si tohoto luxusu nebudete moci dopřát. (Pokud ano, pak s každým partnerem jen jednou.)

USE WHAT YOU'VE LEARNED

Co nepoužijete, to brzy zapomenete. Cílené používání nových znalostí je nejlepší způsob, jak si je upevnit. Zčásti byste tak měli činit v hodině, z větší části ale při samostatném studiu - tam na vás navíc netlačí čas ani případný netrpělivý partner.

Ano, je možné navštěvovat několik let hodiny angličtiny, naučit se tuny nových slovíček a rochnit se ve stovkách gramatických pouček, a přitom nebýt schopen nic z toho spontánně použít. Člověk musí aktivně chtít nové vědomosti používat, jinak se všechny docela rychle vypaří.

Mimochodem, mnozí z vás si podvědomě udržují nepropustnou zeď mezi "tím co se učíme a z čeho se bude zkoušet" a "tím co skutečně používám." To popírá celý smysl studia. Učíte se věci, které chcete být s to použít,n'est-ce pas?

U domácího studia z celého srdce doporučuju roubování nových znalostí na vlastní život: jak bych had better / předpřítomný průběhový čas mohla použít v práci / u kafe s kamarádkami? co to já hlupák používám namísto do well ve významu být úspěšný? jak by se mi mohla v práci hodit nereálná podmínka?

CORRECT YOURSELF

Téměř žádný nový obrat/gramatiku nepoužijete napoprvé z čisté vody. Mnohem pravděpodobnější je, že k němu dospějete přes opravu horší/nesprávné verze: Jim work out... works out ... is working... has been working out since he get... got divorced. Třikrát se takto opravíte, počtvrté automaticky použijete správnou verzi.

Metoda "nějak to pohrnu před sebou a nebudu se zdržovat opravami" povede k tomu, že budete po zbytek života mluvit stále stejnou zmršenou angličtinou, jen čím dál rychleji.

Netlačte ale na pilu: nehledejte ve všem nějakou záludnost. Například se nesnažte procpat čas předpřítomný do každé věty, která jím lehce zavání, to je častý zlozvyk (when I was a kid, I have been injured a lot).

Náročnější gramatiky na vás musí z textu samy vyskočit. Hlásek uvnitř v hlavy vám musí pošeptat, že co jste právě pronesli by možná sneslo drobnou úpravu. Opravíte se, hlava si tuto proceduru uloží a příště ji už možná automaticky nabídne jako první volbu. To mám na mysli, když mluvím o opravách.

DON'T DUMB DOWN

Každá primitivní věta, kterou vypustíte z úst, a neobohatíte o něco zajímavějšího, je ztrátou času. I am very happy because now I have quite a lot of money and it is very easy for me to buy some things because before it was very hard for me to buy some things because I had no money so I am very happy now. A co jako?

Nelze samozřejmě vypouštět z úst jeden klenot za druhým, to je jasné. Jde ale věty natahovat, prodlužovat a obohacovat. Například: téměř ve všech situacích lze do vyprávění přihodit podmínkovou větu: It was very interesting, yes ... if I hadn't seen it with my own eyes, I wouldn't have believed it.

Jinými slovy, mluvte, mluvte, mluvte, upravujte, pilujte, laďte, cizelujte - dokud neřeknete něco, na co jste aspoň trochu hrdí.

DO THE FREEZE FRAME / EXTEND

Při vyprávění nehrňte děj překotně kupředu (a pak se stalo co? a pak co? a pak udělal co?) jako by vám šlo pouze o to, co nejrychleji dospět ke konci.

V běžném hovoru málokdy slyšíte popis řady po sobě následujících událostí. Mnohem častěji se bavíte o pocitech, co by bylo či nebylo, kdyby se věci měly jinak, co byste radši, aby bylo jinak, k čemu nejspíš/určitě dojde nebo nedojde etc.

Točte se na jednom místě tak dlouho jak to půjde: zvažujte co se mohlo stát a nestalo a proč se to nestalo a k čemu by vedlo, kdyby se to stalo; popisujte motivaci účastníků děje, domýšlejte si jejich pocity a duševní rozpoložení, jestli jim něčeho nebylo líto, co by dělali radši, k čemu to všechno asi v konečném důsledku povede, a co byste v podobné situaci dělali vy.

Vyjadřovat se pouze v úsečných krátkých větách je v konečném důsledku vyčerpávající. Dějů a informací je v každém příběhu omezený počet a pokud je jenom sázíte jeden vedle druhého, není prostor na to opravdu nejdůležitější. Když už nějakou větu vymyslíte, užijte si jí a natahujte ji, co to dá. (K tomu se mimochodem skvěle hodí obraty typu so that / otherwise / unless / even though / which is why etc.)

STUDY OUT LOUD

Řekněme si to na rovinu: tiché hloubavé studium z papíru je v podstatě nanic. Sami asi víte, jak zvláštní pocit ve vás vyvolá to, když nějaký obrat/gramatiku poprvé vyslovíte nahlas, jak je třeba si na něj chvilku zvykat, trochu si jej jazykem osahat.

Není lepší, když tento proces proběhne v rámci domácího studia? Když si daný obrat nejprve hezky v klidu zasadíte do vlastního životního rámce a postupně vyladíte větu, v níž byste jej sami použili? Není lepší, když jej do hodiny/života vnesete takto předpřipravený?

Tiché studium a hlasité studium zaberou stejné množství času. Jedno je přitom mnohonásobně přínosnější. You do the math.

CROSSTALK IS FINE

Když říkám "skákejte si do řeči," nemyslím tím "agresívně se přerušujte a nenechte jeden druhého domluvit." Myslím tím "nebuďte k sobě přehnaně uctiví a nečekejte dlouhé vteřiny zda partner náhodou ještě neplánuje něco dodat."

Slovo si přebírejte stejně přirozeně, jako to provádíte v rodné řeči. Ve chvíli, kdy druhému dojde dech, dokončete větu za něj, případně do ní vložte vlastní myšlenku.

Úplně nejvíc potěší, když se naučíte prokládat hovor krátkými reakcemi typu "You did?" / "Oh, ok." / "Can't say I blame you." případně "You have got to be kidding me." Fungují jako vazelína, rozhovor pak skýtá mnohem větší potěšení pro všechny zúčastněné.

QUESTIONS COME IN MANY FORMS

Při rozhovorech typu tazatel-dotazovaný se snažte otázky variovat, a to v několika směrech. Úplně vyřaďte dva základní dotazy, totiž "What happened?" a "What did/do you do?" ve prospěch konkrétnějších a specifičtějších otázek. Stejně tak si zakažte dotazy typu "What is the reason...?" a "I want to know...", jinak se nanaučíte v otázkách používat pomocná slovesa.

Většina dotazů by měla přirozeně navazovat na předchozí odpověď. Nechystejte si je tudíž v hlavě dopředu, namísto toto poslouchejte, co tázaný říká, a na to reagujte. To je asi hlavní poučka, kterou byste si z této sekce měli odnést.

Soustřeďte se na otázky extra-dlouhé a extra-krátké: v prvním případě mám na mysli něco jako "Why did you decide not to buy the house that you had been offered even though you obviously could afford it and it would have made your family very happy?" V druhém pak pohotové reakce typu, "And did it? / Were you really? / Doesn't she? / Will I?"

YOU ARE THE CHARACTER

Čím více se do role té či oné postavy vžijete, tím snáz vás bude napadat, co v tu či onu chvíli říct, jak na co zareagovat a kam konverzaci nasměrovat dál.

Přicházet s novými a novými podněty a přirozeně reagovat na vývoj konverzace je vyčerpávající, pokud neustále podprahově vnímáte, že si jen na něco hrajete.