Book in Progress: Prezentace

Angličtinu učím v Uherském Hradišti už skoro 25 let, nicméně na anglické idiomy jsem dlouho nahlížel s nedůvěrou. Připadlo mi, že se na ně upínají hlavně studenti, kteří nezvládají boj s anglickou gramatikou a kompenzují si to prostřednictvím rádoby sofistikované slovní zásoby. Výsledkem bývá kočkopes chaoticky seskládaných vět proložených komplikovanými idiomy, jako by student češtiny řekl, “on nemnoho dostala šance, ale každého popadnout za pačesy”.

Poptávka po anglických idiomech každopádně existuje. Po celém světě vznikají desítky slovníků, které nabízí plus mínus totéž — idiomy, které z velké části šustí papírem, nebo se dnes už moc nepoužívají, a člověk se jejich použitím spíše ztrapňuje. Každý nový slovník okopíruje ten předchozí, něco málo změní, velká kola byznysu se točí dál.

Idiomy jsou přitom nádherná věc. Jazyk bez idiomů je jazyk bez chuti a bez zápachu, je to jak argentinský nároďák bez Messiho, z hlediska čisté estetiky takový jazyk postrádá smysl. Ve chvíli, kdy mi docvaklo, jak zásadním způsobem idiomy zjednodušují a zároveň zkrášlují jakýkoli jazyk, jsem se pustil do práce. Zhruba deset let jsem pak shromažďoval to nej nej z téhle sféry jazyka.

První krok: VÝBĚR idiomů. Vzhledem k výše řečenému jsem začal na zelené louce a skončil s tisícovkou životaschopných idiomů. Idiomů, které použijete, a okamžitě se vám po těle rozlije příjemné teplo. Od chvíle, kdy je naučíte, je nepřestanete používat, vyskakují na vás všude, i v češtině. Koneckonců existují z nějakého důvodu. Člověk sám sebe uchvátí tím, že řekne “it’s second nature to me” namísto něčeho ve stylu “dnes už nad tím ani nemusím přemýšlet když to dělám, je to automatické.”

Druhý krok: PŘÍKLADY — předvést, jak se ten či onen idiom v reálu používá. Uvést jeden příklad pro každý idiom by bylo zavádějící, to mi bylo jasné hned zkraje. Nakonec jsem skončil u počtu zhruba 7 - 8 příkladů pro každý idiom (pokud vám k pochopení idiomu nestačí osm příkladů, devátý to asi nezlomí). Rozprostřel jsem je do různých sekcí knihy, abych čtenáře nezahltil.

Třetí krok: ČESKÉ překlady. Ty jsou ošemetné. Většina anglických idiomů má totiž jakýs takýs doslovný překlad. “Red flag” může být “červený praporek”, posluchač pochopí. Spokojit se s tímto překladem by ale znamenalo, že “red flag” nedokážeme nasadit pro české “tehdy jsem měla zpozornět” nebo “ člověka by to mělo zarazit” nebo “to vás přece mělo varovat.”

Hlavní přidanou hodnotou knihy jsou mentální mapy, pokud je tak můžu nazvat. V souvislosti s každým idiomem mně samotnému okamžitě naskočí několik dalších obratů — buď podobného významu, nebo přesně opačného (nebo podobně vypadajících a přitom nesouvisejících). Říkal jsem si, že z těchto pavučin by mohli případně těžit i čtenáři. Z každé stránky by se díky tomu naučili mnohem víc než jen “jeden idiom.”

Struktura byla tím pádem daná. Nyní jsem potřeboval oněch láskyplně vybroušených tisíc stránek textu nalít do nějaké formy, která by jim, jak praví anglický idiom, “do justice.” Díkybohu mám v okruhu svých hradišťských kamarádů člověka, který byl pro podobné projekty zrozen.