Pro koho je BoE2 určena?

BoE2 je určena pro lidi, které angličtina baví a nevnímají ji čistě utilitárně, tedy jen jako komunikační prostředek. Angličtina je totiž krásná sama o sobě—dokáže precizně, a často velmi poeticky, vyjádřit věci, které v češtině popisujeme šroubovaně nebo je nedokážeme dát do slov vůbec. Člověk, který si toho je vědom, časem zatouží nahlédnout pod pokličku a zjistit, proč se čeština a angličtina v tolika bodech rozchází:

Proč se tahle myšlenka vyjadřuje takto, zatímco jiná, velmi podobná, se překládá úplně jinak: to se teda divím / já se ti vůbec nedivím?

Proč se jedna české věta překládá v závislosti na kontextu dvěmi úplně odlišnými způsoby, třeba měl jsem vám to říct nebo nechám tě to zopakovat?

Proč má české zrovna / napadnout / řešit pět až deset různých — a vždy důležitých — překladů?

Čím kompenzuje angličtina neschopnost měnit slovosled, kteroužto schopností čeština naopak disponuje a zhusta jí využívá?

Čím kompenzuje čeština absenci časů, které angličtina k přesnému vyjadřování zjevně potřebuje?

Čím BoE2 je a čím není?

Book of English Vol. 2 není a ani nechce být kompletním soupisem anglické gramatiky. Soustředí se na praktické dovednosti. Pod pojem anglická gramatika totiž spadá spousta jevů, které vám z praktického hlediska budou úplně na prd:

had we seen it, we would have…
it needn’t be discussed
Mnohými se vysloveně ztrapníte:
I’d better clench my buttcheeks so as not to let one rip.

BoE2 je subjektivní výběr gramatik, které já sám považuju za užitečné. Jistě, okrajově zmíním i (gasp!) předminulý čas. Dokonce se v jednu chvíli kousnu a zmíním čas předbudoucí. To vše ale jen proto, abyste viděli, jakou roli hrají v kontextu celé anglické gramatiky.

Mnohem větší pozornost upírám na dovednosti, které po vás sice nebude nikdo chtít u zkoušek (věčná hanba jim za to), které z vás však učiní bosse běžného tlachání. Jde často o nenápadné věci, které však mají v souhrnu ohromnou sílu. Jak se říká, tisíckrát něco zbrchalo z větší části umořeného osla. No dobře, neříká.

Pro ilustraci: zde je namátkový výběr obratů, které by podle mého soudu měl být schopen přeložit i středně pokročilý student angličtiny — přičemž se spoustou z nich bude zápolit i student velmi ambiciózní:

nepřej si mě, jestli tam budou myši
a jak poznáš, že je naštvaný?
prostě to nějak zařiďte, jo?
tu školu vystudoval jen tak tak
tam je ale napsané něco jiného

Kdybych vedle těchto vět conveniently uvedl jejich anglické protějšky, nejspíš zamručíte, jakože zajímavé a tak, ale když nad tím tak přemýšlím, tohle všechno vlastně znám. Překlady tu ale nejsou. Ha. A teď babo raď.

Rád bych vás (tak jemně, jak to jen dovedu) dotlačil do bodu, kdy si sami začnete všímat nenápadných odchylek mezi angličtinou a češtinou, jejichž neznalost nás brzdí. Tak třeba následující věty. Žádná pokročilá slovní zásoba, i začínající student by pochopil, co nám která z nich chce sdělit.

It’s not really much of a secret.
Still, it felt pretty good.
I do remember being disappointed.
What’s worse is that four people liked it.
A přesto. Kdybych vám předložil nejpřirozenější české překlady těchto čtyř vět, pochybuju, že byste je přeložili právě takto. (Jistě, nebyly by to jediné možné překlady, ze všech možných působí ale nejmožněji.)
Žádné velké tajemství to není.
Byl to nicméně příjemný pocit.
Pravda, pamatuju si, že mě to zklamalo.
Horší je, že čtyřem lidem se to líbilo.
Kde to teda vázne? V čem přesně děláme chybu? Odpověď zní: it’s psychology 101 — sabotuje nás vlastní mozek. Když něčemu v cizím jazyce rozumím, nabudu automaticky dojmu, že jsem schopen to sám použít. Nope. To, že něčemu rozumím, je z hlediska aktivního užívání nula bodov.

Nemluvě o tom, že i pokud si něco pro sichr přeložíme do češtiny, většinou se spokojíme s prvním jakž takž srozumitelným překladem: co se stalo bylo, že... / no můžeš mě vinit? / pomyslel jsem na skvělý název! / donutilo mě to zmeškat vlak. To je taky nanic. Stačí pět minut a všechno zdánlivě naučené je fuč.

Chcete říct no, stalo se to, že… a nevíte, jak začít. Chcete přeložit no a divíš se mu? a zoufale hledáte překlad divit se. Toužíte někomu sdělit, že vás napadl skvělý název pro článek, ale napadnout, to asi nebude attack, že? Snažíte se kamarádovi vysvětlit, že vám kvůli něčemu ujel vlak a because of it vám, zcela poprávu, drhne v krku. Přitom to je pár minut, co jste všechny obraty odkývali: jasně, není problém.

* there’d better not be mice there / how can you tell that he’s mad? / just make it happen, all right? / he barely graduated / but that’s not what it says

Není student jako student.

Z hlediska učitele musím poznamenat, že v posledním desetiletí vznikl rozlehlý příkop mezi dvěmi zcela odlišnými typy studentů angličtiny.

Na jednu stranu jsou zde lidi, kteří se angličtinu dlouhodobě učí jako cizí jazyk a museli si ji takříkajíc vydupat ze země: sem spadá starší generace, plus mladí, co prodrbali formativní léta.

Na druhou stranu je zde ambiciózní kosmopolitní mládež, pro kterou je angličtina voda, v níž zcela přirozeně plavou.

První skupina má zmapována pravidla angličtiny a dokáže popsat, na jakých principech angličtina funguje. Má nicméně trošku problém ji reálně používat.

Druhá skupina se vyjadřuje anglicky přirozeněji než česky, nedokáže však vysvětlit proč — a těžko by dokázala někoho anglicky naučit. (Stejně jako by naprostá většina Čechů, mě v to počítaje, nedokázala nikoho naučit česky.)

BoE2 by teoreticky mohlo pomoci jedněm i druhým. Prvním otevře nové obzory a vyplní mezery ve vědomostech. Druhým zase poskytne fundament teoretických znalostí.

Chvála souvislostí.

Ano, všichni víme, že znát souvislosti je dobré. Znáte-li souvislosti, nové informace se učí snáz. U většiny nových studentů mám dojem, že jejich znalosti jsou nepropojené střípky informací, že jejich povědomí o gramatice je jeden velký chaos. Není to jejich chyba, pochopitelně. Někdo je to měl naučit.

Dřív jsem se u klasického postesknutí “já v tom hlavně potřebuju mít systém” šklebil pod vousy. Prd systém — učte se a ono si to sedne. (Na svou obranu uvedu, že tuto stížnost vznáší obvykle studenti, kteří by si systému nevšimli, ani kdyby je od rána do večera do prdele kousal.)

Takže: systém ne, souvislosti ano. Je dost těžké komunikovat v angličtině na úrovni, když nevíte, že:

— po předložkách následuje sloveso vždy vždy vždy v -ing tvaru
— česká aby/ať se nepřekládají, jde jen o gramatické pomůcky
had better se nemá smysl učit v otázkách, zatímco would rather ano
have done v obratu should have done není předpřítomný čas
think se nepojí s if, what, how, why etc., od toho je wonder
— nejlepší způsob, jak něco navrhnout je prozaickým why don’t … ?
— existují tři různá either (cesta ke štěstí je neznat ani jedno)
— české nechat má minimálně čtyři různé překlady
bát se někoho / bát se o někoho jsou úplně odlišné věci
— sloveso solve pokrývá asi 0.003% českého řešit

Souvislost je middle name této knihy. Ideálnímu čtenáři bude co chvíli vyjíždět obočí vysoko nad oční bulvy a bude produkovat zvuk (čtenář, ne obočí), který komiksová čeština vyjadřuje vrstvením písmena ‘m’.

Nepopsatelná krása příkladových vět, kterou se vzápětí pokusím popsat.

Na příkladových větách jsem si odjakživa dával záležet. Sám nic originálního nevymyslím, v tom ohledu mi Big J nadělil uhlí v pančoše. Umím ale vybírat hezké věty a umím je vypilovat. A evidentně se umím pochválit.

Každá příkladová věta v této knize je sama o sobě natolik zajímavá, že se vám chtě nechtě vryje do paměti. Jinými slovy, není to John is happy because he is at home with his family. Navíc má přidanou hodnotu v podobě dalších užitečných obratů — naučí vás tím pádem mnohem víc, než jen aktuálně probíraný jev.

The point I’m making is, na příkladové věty mi nesahejte.

Opravdová čeština

Někdo může mít problém s mou češtinou. Granted, je lehce idiosynkratická (that’s one way to put it), což je ale důsledek toho, s jakou češtinou jsme zvyklí v hodinách angličtiny pracovat. Nevolám po vulgaritách ani slangu, trocha živé vody by ale neuškodila.

Pokud se I wish připodobňuje k českému kéž by, nepohybujeme se v současném časoprostoru — přirozeněji: škoda, že / kdyby tak / bohužel / je mi líto, že / nejradši bych.

U spojení I can’t believe se nesmíme spokojit s doslovným nemůžu uvěřit. Většina lidí nad 30 na jeho místě řekne to snad není možné, že … / nechápu, že … / je neuvěřitelné, že ... / jak to, že … ?!

Projdeme-li si pár vět s make sure, není boha, abychom toto spojení nadále překládali jako ujistit se — jaké hrůzy z nás pak budou padat při vyjádření českého zařiďte, aby / postarejme se, ať / dej pozor na to, aby?

Hrdě na sobě ponesu háv posledního mohykána češtiny přelomu 21. století — nikdy ode mě neuslyšíte “on je hodně fyzický” ani “co máma udělala bylo, že”. To na rozdíl od mých dětí, které tímto jazykem mluví a jejichž vyjadřování vede k tomu, že jsem už několikrát spatřil vnitřek své hlavy.

Nic se nejí tak horké, jak se to uvaří.

U některých mých prohlášení si asi budete říkat: “To zní velmi rezolutně. Neměl by pán trošku ubrat, vzít zpátečku? To mám vážně hodit přes palubu possible a necessary? Vezme si pán něco takového na triko?” Pán by to asi měl uvést na pravou míru.

Kdybych každou informaci poctivě doplňoval všemi možnými caveats, výjimkami z výjimek a podobně, nikam bychom se nedopracovali. Občas musím holt použít razantní stanovisko to get my point across, a spolehnout se na to, že si to rozumně přeberete.

V podstatě každý hatchet job v této knize, a je jich tu požehnaně, by si zasloužil doprovodnou kapitolku ve stylu neberte mě tak úplně za slovo:

Jasně, že stát se je většinou happen, akorát že: I waited for someone to fix it and no one did. (to se ale nestalo)

Jasně, že stačit je většinou be enough, nicméně: Sure, all you have to do is raise your hand. (stačí zvednout ruku)

Jasně, že chtít je většinou want to, ale: Look, I’m not asking you to murder anyone. (já po tobě nechci, abys)

Jasně, že what’s written on it existuje, ale nechtěli jste říct So, where exactly does it say that? (kde je to napsané?)

Jasně, že I don’t enjoy it anymore je ok, většinou ale chcete říct I’m sick of arguing with you guys. (už mě nebaví se s vámi hádat)

Tím vším se snažím sdělit: berte tato prohlášení s rezervou. Nevnímejte je optikou všechno nebo nic, tedy platí B, tudíž neplatí A. “To je boží. Odteď budu pro české SITUACE používat výhradně THINGS! Schválně, poslouchej: This is a very complicated things!” Ale já vám věřím, nejste blbí.

Naučí mě BoE2 mluvit?

Mluvit vás BoE2 nenaučí, to vás ale nenaučí žádná učebnice. Mluvit se naučíte tak, že budete mluvit. More importantly, dobře mluvit se naučíte tak, že nebudete jen mluvit, ale budete si také všímat vlastních nedostatků a snažit se vykoumat, jak se podobných přešlapů vyvarovat. Je to vlastně jednoduché:

Musíte mluvit. A o tom, co říkáte, musíte přemýšlet. Jedno bez druhého je k ničemu. A pozor: když říkám ‘mluvit’, zahrnuju v to i samomluvu, tedy mluvení do prázdna, bez konverzačního partnera. I’m not kidding. Nejen, že samomluva spadá pod mluvení, samomluva je úplně nejlepší typ mluvení — a výborný způsob, jak si zafixovat nové poznatky. Kam se hrabe konverzace s rodilým mluvčím.

A o čem byste sami se sebou měli mluvit? Můžete si vybavovat příkladové věty. Spousta z nich má ideální délku: jsou zapamatovatelné a zároveň dost obsažné na to, aby byly zajímavé. Všechny jsou nabity užitečnými obraty a gramatikami. On second thought, vyberete-li si příkladové věty z BoE2 jako svůj soliloquy fodder, tato kniha vás naučí lépe mluvit.

Jak se s BoE2 pracuje?

Neboli: mám knihu procházet postupně nebo spíš namátkově?

Pro systematický postup mluví řazení kapitol — náročnější gramatiku jsem záměrně nechal na konec knihy. Pro namátkové procházení hovoří menší stres a nižší míra frustrace — člověk si snáz idealizuje objem zvládnutého učiva je-li toto rozprostřeno po celé knize. Idealizovat si situaci, kdy jste třetím rokem na straně 11 z 584, jde o cosi hůř.

Všeobecně platí, že s BoE2 se pracuje, jak se s BoE2 pracuje. Make your own adventure. Doporučuju zvýrazňovat, podtrhávat, kroužkovat, trhat a pak lepit zpátky, dopisovat poznámky, takzvaně si knihu přivlastnit. Případně naopak — whatever melts your butter.

Opakování informací

Buďte připraveni na to, že na některé jevy zde budete narážet opakovaně. (Ano, budu se snažit, abych je nepopisoval stále stejnými slovy.) Mnohé z nich totiž spadají do několika různých okruhů, přičemž v každém se vztahují k jiným gramatikám a vytváří jiné souvislosti. Sami dospějete k závěru, že tato duplikace (či triplikace, někdy oktaplikace) není tak úplně na škodu.

Gramatické vysvětlivky.

Na rovinu musím říct, že psaní gramatických vysvětlivek je pro mě čiré utrpení. Zaprvé nemám potřebnou autorskou slinu. Zadruhé píšu v podstatě manuál, že ano. A stejně jako u každého manuálu jsem omezen na cca 4 typy vět: pokud chcete vyjádřit … / obrat xy se používá pro … / anglickému x v češtině odpovídá y / na rozdíl od češtiny se v angličtině … Co si budeme povídat, u 600-stránkové knihy to brzy začne být solidní opruz.

Abych to vyjádřil pregnantněji: v mém ideálním světě by se BoE2 skládala výhradně z příkladových vět a emotikonu mrkající postavičky: Capisce?

Co je z mého pohledu špatně.

BoE2 je postavena na jiných základech, než ostatní učebnice. For one thing, nezajímá mě úplnost. Nehodlám se prsit tím, kolik významů toho či onoho frázového slovesa jsem schopen sesbírat, když dobře vím, že většina z nich vám k ničemu nebude. Tohle opravdu není kopec, na němž plánuju zemřít. Že něco existuje, není samo o sobě důvod, abych to zmiňoval.

Proto zde nebudu uvádět spojení so as not to, které v běžné řeči žádný rodilý mluvčí sto let nepoužil. Proto nebudu klást na stejnou úroveň stop saying / stop to say (stejně tak try to make / try making): jedno je klíčová dovednost, druhé poznámka pod čarou. Proto nebudu řešit, jak by potenciálně vypadala otázka s had better. Ve volné přírodě se nevyskytuje, jen bychom ztráceli čas.

Kdo se učí anglicky výhradně z učebnic typu Project a pak zhlédne seriál ze současnosti, nebo si přečte diskusi na Redditu, si musí nutně promnout oči — nachází se tyto dvě planety ve stejném vesmíru? Nebo má každá svůj vlastní vesmír and only occasionally the twain shall meet?

V jednom vesmíru je to samé succeed, manage, arrange a solve, v druhém se stejné situace popisují pomocí figure out, do well, get it done, make it happen, make sure, deal with, handle, nebo pull off.

V jednom vesmíru se učíte ought to, mustn’t a needn’t, v druhém jsou vám tyto dovednosti úplně k ničemu — naopak by se vám hodila znalost be supposed to nebo would have to.

V jednom se may vyučuje ve zdvořilých žádostech (May I take a sip?) a analyzuje se rozdíl mezi may a might. V druhém neuslyšíte žádost s may jak je život dlouhý, may a might se libovolně prohazují, a may se používá primárně jako slovesný ekvivalent maybe: it may not work = maybe it won’t work.

V jednom vesmíru se ve větách typu pokoj, který jsem nám objednal / muž, kterého si ségra bere v roli vztažných zájmen běžně vyskytují which / whom, v druhém by do podobných vět ani nepáchly.

Dnes už většina studentů nezažije šok, kterým si dřív procházeli lidé, pro něž byla hlavním a často jediným průvodcem angličtinou nějaká standard-issue učebnice gramatiky, a kteří pak jednoho dne byli konfrontováni s opravdovou angličtinou. To byl aspoň shock to the system, o tom se daly psát romány. Nebo aspoň novely. Tak dobře, vtipné tweety.

Dnes existuje nepsaná dohoda, že učebnice a certifikační zkoušky je zacyklený svět — něco, co si člověk musí odbýt, aby si do životopisu mohl vložit potřebný řádek navíc — neprovázaný s jazykem všedního dne. Studenti v lepších školách mluví skvělou přirozenou bohatou angličtinou (neporovnatelně lepší angličtinou než většina učitelů), dobře ale ví, kdy provést code switch a přepnout na angličtinu vyžadovanou osnovami. Smutné? Ano. Změnitelné? V dohledné době ne.

Podle čeho vybíráš témata? Na co se soustředíš a co naopak opomíjíš?

Chci, abyste se naučili obraty a gramatiky, jichž budete využívat pravidelně a často. Nechci vás učit věci, jimiž napoprvé oslníte a napodruhé se ztrapníte. Jinými slovy, nebudu vás učit třeba sloveso behoove. Sloveso behoove existuje, znamená něco ve smyslu hodit se, a používá se jen a pouze v extrémně formální angličtině — což ovšem naspídovaný český student ponořený ve slovníku nezaznamená, případně zaznamená a ignoruje: hej, supr slovíčko!

Prvním použitím behoove rodilého mluvčího oslníte. Oh my God, what a word! I mean, that’s not really how it’s used, but still… wow! Následuje sestup do hlubin: So, tomorrow at noon behooves you? Good. It behooves me too. Normally it wouldn’t behoove me because noon doesn’t behoove many people. But tomorrow behooves me quite well. So if it behooves you, we will meet then. Behoove?

Mířím na běžné (ač ambiciózní) uživatele angličtiny. Mě samotného mohou určité větné struktury fascinovat — pokud však usoudím, že jejich zařazení by zaujalo pouze profesní překladatele, nemilosrdně je vyškrtnu. Příkladem budiž následující typ vět:

A former resident of Bozeman, Mrs. Naismith is survived by four daughters and seven grandchildren.
One of the most beautiful cities in Europe, Prague has a rich intellectual tradition.
Pro překladatele formálních textů jsou podobné konstrukce bread and butter jejich existence. V běžné řeči ale nikdy nezazní, neexistuje situace, v níž by někdo s vážnou tváří pronesl:
A sophomore at Cornell, my niece is coming home for Christmas.
Sixty-six years old, my wife is an incredible cook.
Proto zde tato gramatika místo nemá. Někdy je přitom dělící čára velmi tenká. Oba níže uvedené příklady otevírá spojení rewatching the game. V prvním plní roli podmětu, což mi přijde přínosné (viz doprovodné příklady), v druhém jde o přechodník (pro přechodce) a ten se mi do sestavy nevešel.
Rewatching the game made me appreciate Mike’s game plan even more. (podobně: you being gay doesn’t change any of that / having one would be useful)
Rewatching the game, I realized why Coach Mike was excited about Tom, he did stand out. (při opětovném zhlédnutí)
Ne všechna slova jsou si rovná, ne všechny gramatiky musíte nutně znát — některými natropíte víc škody než užitku. Vědomostmi, které najdete v této knize, natropíte jen samý užitek. You can put that in your pipe and smoke it, amigos.

Vaše dotazy, jak jsem je za vás vymyslel.

V BoE1 byly příběhy. Tady nejsou?
BoE1 byla sui generis, v té jsem chtěl mít všechno. Následně jsem svůj output rozvrstvil: mám knihy příběhů, knihy testů, knihy zaměřené na slovní zásobu. Takže tentokrát bez příběhů. O to lepší jsou ale příkladové věty, strhující minipříběhy na ploše pár řádků.

Připraví mě BoE2 na zkoušky?
Není to jejím cílem. Tipl bych si, že pomůže: tím, že vám zpřehlední celkovou krajinu anglické gramatiky a nastíní souvislosti, které pro vás doposaváď byly just out of reach. Na ty či ony zkoušky bych se nicméně připravoval standardně — studiem předchozích ročníků těch či oněch zkoušek. Jestli se tahle sorta lidí něčím vyznačuje, vynalézavost to rozhodně není.

Já mám dojem, že to všechno znám.
Někteří angličtináři si po zběžném prolistování BoE2 řeknou, no jo, to jsou známé věci, tady se nic nového nedozvím. I beg to differ. To, že zde popisovanou gramatiku znáte, ještě neznamená, že ji dokážete zprostředkovat svým studentům, a potažmo propojit s jinými gramatikami.

Jak se říká v angličtině, hindsight is 20/20. Každý vtip, který slyšíte, je zjevný — kdyby to po vás někdo chtěl, vymyslíte jej taky. Ok, tak napište vtip. Hm? Godfather zpětně taky nemohl být zpracován jinak, po zhlédnutí byste scénář měli sepsaný za dva dny. Co před zhlédnutím? Zuckerberg je prapodivný týpek, ale v jednom měl kluk recht: If you guys had been the inventors of Facebook, you would have invented Facebook.


DALŠÍ PŘÍPADNÉ QUERIES


Proč jsou české překlady blbě čitelné? Je to schválně?
Je to schválně a je to ze dvou důvodů. Zaprvé kniha působí přehledněji, když trochu víc prosvítá, což méně výrazné písmo umožňuje. Také chci, aby anglické příklady měly prominentní pozici, kterou by vedle českých překladů ztratily. Zadruhé si myslím, že vám jen prospěje, když budete muset na český překlad trochu zaostřit, případně si jej budete muset vlastní rukou do knihy dopsat.