Jak se učit anglicky, díl 83.

Cílem učení obvykle bývá něco se naučit. Spojení "naučit se" ve spojení s cizím jazykem však může pro každého studenta znamenat něco jiného. A ještě něco zcela jiného si pod tímto pojmem představuje vyučující.

Co přesně znamená "něco se naučit"?

[SOMBER MUSIC]

Pochopit, co ta či ona anglická fráze znamená? To není zas tak těžké: (hit it off odpovídá plus mínus českému hned se skamarádit)

Dokázat přeložit český obrat zpět do angličtiny? To už je horší: (pro české hned se skamarádit vás napadne překlad hit it off)

Být schopen anglický obrat spontánně použít?

(Jim and I met last night at a mutual friend’s birthday party and we really... HIT IT OFF. Oh my God, did I actually just say that? Stop the presses! There’s a new sheriff in town! What, too much?)

Pochopení?
Překlad?
Použití?
Hm?

[CRICKETS CHIRPING]

Anyway.

Spousta nedorozumění vyplývá z toho, že student a učitel nemají vyjasněné, co si který z nich představuje pod pojmem “naučit se.”

Student si zprvu představuje totéž co učitel — tedy že se nové obraty a konstrukce naučí aktivně používat. Poté, co je konfrontován s množstvím úsilí a času, které tento přístup vyžaduje, přejde plynule na pozici “budu to tak nějak sledovat a třeba se něco uchytí”.

Prd se uchytí.

Pokud se správně studijně nenastavíte, budete se navěky trápit. Nic z toho, co čtete či slyšíte, se vám v hlavě neuchytí. Nepoměr mezi tím, kolik angličtiny do vás ze všech směrů proudí, a tím, jak zatvrzele se vaše vlastní angličtina brání jakémukoli blahodárnému vlivu, vás bude frustrovat to no end.

A který že to infernální mechanismus toto trápení způsobuje a pravděpodobně se u něj nějakým infernálním způsobem i ukájí? Podle očekávání je to mozek. Samozřejmě, že mozek. Co jiného by to bylo? Achillova šlacha? Svěrač? Brzlík? Svěrač Brzlík, legendární slovinský veslař?

Your brain is playing tricks on you. Sviňa mozek vám při studiu cizího jazyka neustále podsouvá myšlenku, že co znáte pasívně — tedy čemu rozumíte — to není třeba se učit.

Učit se máte, alespoň podle slovenského lingvisty Svěrače Brzlíka (no relation to S.B. of Slovenia), výhradně slova a obraty, na něž jste dosud nenarazili, a které jsou pro vás tím pádem nové. To je kataklyzmatický omyl a vaše angličtina v jeho důsledku kataklyzmaticky trpí.

Ještě více pak trpí lidé, kteří ji musí poslouchat.

Kdyby byl mozek co k čemu, bude vás varovat. “Bacha, čéče, brzdi, tohle není úplně tak samozřejmé. Pokud si ty sám nedáš tu práci se zamyslet, zapomeň, že já bych to někam ukládal.” Namísto toho vám tento orgán záludně podsouvá, “Uč se jen a pouze nové věci. Pokud si u něčeho plus mínus dovodíš význam, nemá cenu se v tom nimrat. Svižným tempem k dalšímu ‘slovíčku’.”

Jinými slovy, moment neporozumění (Copak asi tohle slovo znamená?) v nás spouští spalující touhu po učení, ve většině případů scestnou. To, že nějaké slovo/obrat neznáme, neznamená totiž automaticky, že bychom jej znát měli. Ba spíše naopak.

Většina obratů a gramatik, které nám v aktivní slovní zásobě akutně chybí, dojíždí naopak na to, že u nich fáze neporozumění nenastává. Buď si jejich význam snadno dovodíme, nebo je už z dřívějška pasívně známe.

Abych pořád jen neteoretizoval, zde je namátkový seznam obratů, jimž rozumíme (a tím pádem je “známe”), přičemž u většiny z nás moc nehrozí, že bychom je někdy sami použili:

had better, wonder if, would hate to, why don’t I, unless, make sb do st, let’s not, would you mind, be tired of, even though, would rather, I wish, so that, by now, bother to, can’t blame + stovky a stovky dalších

Pokud nahlédnete až na dno své černé duše, pak se mnou nejspíš budete souhlasit. Že vás vždycky trochu píchne u srdce, když někdo jiný některý z nich nenásilně použije? Nebo si myslíte, že je znáte? Jakože znáte znáte?

nejradši bych tu už nic neopravoval
vás ještě baví to poslouchat?
nepřejte si mě, jestli je to nějaký hoax
že bych zašla pro další demižón?
vykašlali se na to, aby mi dali vědět

Zkusme jeden konkrétní příklad. Někdy v průběhu vašeho všedního dne zazní věta, “So I was wondering—what’s it like to live with a guy who doesn’t even know where the hamper is?”

* Upřímně řečeno, pokud tato věta v průběhu vašeho života skutečně zazní, nejspíš byste svůj život měli prokonzultovat s odborníkem.

Náš lizard brain nás každopádně ihned nasměruje ke slovíčku hamper. Daná věta je na něm evidentně postavena; nevíme, co znamená; tudíž je dobře to zjistit. Ejhle, hamper je koš na špinavé prádlo, archetypální to ‘slovíčko’.

(Pomiňme zajímavý překlad hoď to do špiny, jemuž v angličtině entertainingly neodpovídá throw it in the dirt, podobně jako pojďme do hospody / šla do kina / je ve vaně / hoď to do koše nevyžadují pub/bar, cinema, bathtub, waste basket/bin. Whaaaaaaaaat?)

Anyway, naučíme se slovíčko hamper, náš lizard brain spokojeně zavrní, druhý den už si pamatujeme jenom, že to bylo “něco na h”, za týden už víme jen to, že “jsme to kdysi věděli” a za měsíc si už ani nepamatujeme, že jsme na hamper kdy narazili.

Mezitím nám mezi prsty nenápadně protečou mnohem zajímavější spojení, úvodní “I was wondering”, následné “What is it like...?” a v neposlední řadě pak nepřímo-otázkový slovosled s “is” na konci. Význam si u všech snadno dovodíme a tudíž necítíme potřebu se jimi hlouběji zabývat.

Neuvědomíme si tím pádem, že čeština nás u spojení jaké to je / jaké by to bylo / jaké to bude etc. navádí k použití how. (To v kombinaci s mlhavým tušením, že "někde tam bylo ještě jakési like" vede ke klasickému how is it like.) Neuvědomíme si ani, že pomocí wonder lze překládat české chtěla jsem se zeptat / zajímalo by mě, případně to bych ráda věděla. Nedocvakne nám rozdíl mezi Where are you? / I knew where you were.

Nic z toho neproběhne. Namísto toho nám mozek pulzuje v rytmu hempr hempr hempr hempr hempr, což je v konečném důsledku ztráta času, no offense to all the hampers out there.

Co hůř: we were interested how is it like to die ... I am thinking how will it be like when our children leave ... you didn’t even know who is she at the time

Ultimátním výsledkem tohoto uvažování je, že většina studentů od určité fáze na chatrné gramatické základy pochycené ve škole už jen lepí nová slovíčka. Mluví čím dál rychleji, ale stále stejnou mizernou angličtinou. Tři základní časy, otázky bez pomocných sloves, každé třetí slovo maybe, “ale rozuměli by mně, ne”?

SHRNUTÍ VÝŠE UVEDENÉHO SHRNUTÍ

Neporozumění nás vede k závěru, že daný obrat je třeba se naučit. (Neznám jej, tudíž je důležitý.) Chyba.

Porozumění nás vede naopak k závěru, že daný obrat není třeba se učit. (Jakž takž mu rozumím, tudíž jej znám.) Chyba.

V našem konkrétním případě platí, že:

— znát hamper pasívně není k zahození
— význam what is it like intuitivně odtušíme
— stejně tak přibližný význam slovesa wonder
— stejně tak slovosled u nepřímých otázek
— aktivní znalost hamper naše životy radikálně nevylepší
— schopnost používat what is it like ovšem ano, a to výrazně
— stejně tak dohledání správných českých protějšků slovesa wonder
— co se týče slovosledu u nepřímých otázek: co této gramatice chybí na sex appealu, to kompenzuje užitečností

A pro jistotu ještě jednou dvě zásady, které je dobře mít neustále na paměti:

To, že je pro nás nějaké slovo či spojení nové, neznamená automaticky, že bychom jej měli znát.

To, že nějakému slovu či spojení rozumíme, ani zdaleka nezaručuje, že jej dokážeme použít.

PERCENTUÁLNĚ SPEAKING

Právě jsem si uvědomil, co tomuto výkladu chybí k dokonalosti. Hausnumera.

1. Zhruba 90 % studentů je ochotných či schopných nechat si “what is it like” vysvětlit, odkývat jej, a teoreticky pochopit.

2. Zhruba 50 % je s to tuto informaci vstřebat, a při překladu věty “jaké to je být chudý” spojení “what is it like” s trochou nápovědy použít.

3. Zhruba 10 % je ochotno investovat dostatečné úsilí na to, aby “what is it like” byli i s odstupem času schopni spontánně použít, ve větách jako What would it be like to be married? / She asked me what it was like to keep getting yelled at like that.

Trojku chcete.