One-liners: Exposé
V mém pojetí jsou one-liners krátké repliky, které má každý jazyk pro určité situace zautomatizované.
No to určitě. Žádná hrůza. Zapomeň. Máš to u mě. Nějak se začít musí. A co já s tím? Nasrat.
Nesdílí. Jsou výjimky—time is money, třeba—ale je jich málo.
U většiny anglických one-liners jakž takž pochopíme, co se básník snaží říci. To je fajn, ale náš problém, jímž je slabá aktivní znalost, to neřeší.
U one-liners není čas na přemýšlení. Na rozdíl od takových idiomů, u nichž většinou nevadí, když je chvilku dolujeme z paměti, musíme one-liners takzvaně solit z první.
Ne, tak bych to neřekl.
Kdybyste si vzali padesát anglických one-liners a přeložili je doslova do češtiny, budou vám dávat smysl. Když si oněch padesát českých překladů řeknete nahlas, pusa se bude křivit až běda. U většiny ihned rozpoznáte, že málokterý Čech by takové spojení spontánně použil.
Nebude. Mladí lidé upouští od češtiny, tak jak ji zná a používá moje generace. Čím dál častěji je při mluvení nejprve napadne anglický obrat a ten doslova převedou do češtiny. Češtinu navíc mají do značné míry odposlouchanou z mizerných (google-translator-style) překladů amerických filmů a seriálů a nechce se jim přemýšlet nad tím, jak by něco šlo vyjádřit přirozeněji, češtěji. Je to asi škoda, ale jejich motivaci chápu.
Orientuju se na ten typ jazyka, kterému říkám hospodská čeština. Pozor, nemám na mysli vulgární variantu jazyka. Kritériem pro mě je, zda bych ten či onen obrat spontánně použil v neformálním prostředí, jak jej reprezentují právě hospody.
Mně tedy určitě ne. Někdy mě napadne pět překladů, jindy ani jeden. Obojí je z pohledu tohoho projektu komplikace.
Co říkáme v češtině?
Ne.
A tak je to se vším.
U druhého dotazu se s odpovědí ani nebudu namáhat. If you have to ask, you’ll never know.
Proč je tak těžké se one-liners naučit používat: Angličtina má určitě víc one-liners než čeština, což není nijak překvapivé. Ve většině případů jsou navíc poetičtější (Beats begging. Do the math. Damned if I do damned if I don’t. Be careful what you wish for.) — i když je třeba říct, že občas narazíme na opak: I insist. - Když jinak nedáš.
U některých v angličtině běžných one-liners rychle odtušíme význam, ale těžko hledáme český ekvivalent: better safe than sorry nám smysl dává, ale vybavit si české jistota je jistota chvilku trvá.
Jiná skupina sestává z one-liners, kde v češtině existuje plus mínus doslovný protějšek, ale běžná hovorová čeština sáhne spíše po velmi odlišně znějícím ekvivalentu. Příkladem budiž small price to pay / to je pořád nízká cena / to se pořád vyplatí. (Je třeba poznamenat, že s postupujícím časem se tyto verze z češtiny vytrácí a jsou vytlačovány doslovnými překlady, viz poznámka re mladí lidé.)
Najdou se i obraty, u nichž čeština použije jiný zástupný symbol, nebo jen pozmění slovosled: It’s a small world. / Speak of the devil.
Zajímavý případ jsou jednoduchoučké anglické věty založené na slovese do. Ty nám připadají natolik samozřejmé, že nepovažujeme za nutné jim věnovat pozornost. Následně pak zápolíme s překladem českých obratů, v nichž sloveso dělat nefiguruje.
Tys to zvládla! / Jo, to bych asi mohla. / Ty na to máš. / Nešlo to. / Pojďme na to. / Já jsem to dal! / To nesmíš! / Tak to prostě zkus. / (Já jí to asi řeknu.) Ne! / Já to prostě nedám. / Je to tady! (*)
Ještě jeden příklad. Na angličtinářských diskusních fórech se občas debatuje o tom, jak nejlépe překládat české nech to na mně. Účastníci se přou, zda je lepší let nebo leave, zda je třeba použít up, jak větu vlastně začít. Všichni přitom tisíckrát slyšeli jednoduché I got this, které českému nech to na mně z funkčního hlediska dokonale odpovídá, málokomu to ale sepnulo. (Mimochodem, stejné got najdete v obratu you got it, který pro změnu stínuje české jasně / máš to mít.
Ani se neodvažuju dohledávat, k čemu diskutéři dospěli v debatě o českém “Jak chceš”. / “No, když myslíš”. (Tipuju as you wish / whatever you want.) Velmi dobře mu totiž odpovídá známé suit yourself, které mimochodem není úplně totéž jako go ahead / be my guest, ale to bych odbočoval i na mé poměry přespříliš.
* I couldn’t do it. / I can’t do this. / You did it! / I did it! / Just do it. / Let’s do this. / Don’t! / I’m doing it! / You can do it. / I could do that.