PRVNÍ NÁZNAKY NESPOKOJENOSTI

Soudím, že do štěrbiny mezi prvním otevřením knihy a prvním úpěnlivým dotazem se stěží vměstná paprsek denního světla. Takže, bring it on.

Jsi si jistý, že přesně tyhle znalosti potřebuju konkrétně já mít?
Ano.

Dyť mě ani neznáš.
Ale znám.

Hm?
Znám tě ve smyslu “znám své pappenheimské”.

Znám své CO?
Never mind.

Je to spíš americká nebo spíš britská angličtina?
To myslíš vážně?

Hovorová angličtina, předpokládám?
Z větší části.

Slangová?
Nope. S výjimkou velmi formální komunikace se nemusíte bát tuto angličtinu použít kdykoli kdekoli.

Budou jí rozumět i ne-rodilí mluvčí?
Asi ne. Their funeral, though.

Řeknu ti, to rozložení informací musel vymyslet nějaký psychopat.
Frustrating, innit?

Je za tím nějaká hluboká vědecká teorie?
Ano.

Můžu vědět jaká?
Ne.

Proč prostě na jednu stránku nedáš české věty a vedle nich anglické překlady?
To by—counterintuitively—bylo na škodu věci.

V jakém smyslu?
Zpohodlněl bys. Přelétával bys zrakem z češtiny na angličtinu tam a zpět, s pocitem, že všechno tak nějak dává smysl. Kdykoli bys něco nevěděl, hodil bys očkem o kousek vedle, odkýval si to a posunul se dál. To je instantly gratifying, ale long-term tě to poškozuje. Podlehneš uspokojení a nabudeš dojmu, že umíš věci, které ve skutečnosti neumíš. It's psychology 101, baby.

Takže to musí bolet.
Tak. Znáš ten depresívní eye-opener, kdy něco, co sis myslel, že znáš, ti nenaskočilo ve chvíli, kdys to opravdu potřeboval? Pocit nic moc, ne že by se za ním člověk hnal s vyplazeným jazykem, ale vyhýbat se mu při studiu je v konečném důsledku kontraproduktivní.

To byl herdek monolog.
Language!

Proč mají stránky s českými větami tmavé pozadí?! Nemůžu si tam nic vepisovat a... Aha.
Rozumíme si. Další dotaz.

Nešly by ty anglické věty přeložit do češtiny i jinak?
Šly.

Nějak rozvést to asi nehodláš.
Nehodlám.

Proč mají stejné obraty na různých místech různé překlady?
Protože tak jazyk prostě funguje. Deal with it.

Nešlo by něco občas říct i jednodušeji?
Překládám nejjednodušeji, jak to jde. Takže nešlo.

Aha. A nemohly by celkově ty věty být kratší?
Mohly, ale výrazně by se tím osekal kontext.

A bez kontextu...
… se všechno mnohem hůř učí.

Ale dlouhé věty se blbě překládají vcelku.
Tak je nepřekládej vcelku. Zaměř se na jeden úsek.

To můžu?????
No jo, vlastně nemůžeš. Tímto ti to zakazuju.

Mám dojem, že chceš něco dodat.
Chápu appeal krátkých vět určených na bleskový překlad. Odtud text-boxy.

Co se těch kategorií týče, napadá mě spojení “nesourodá směs”.
Check. Check. Na druhou stranu, sourodost je greatly overrated.

Do jaké míry je výběr gramatických jevů objektivní? Jsou v jejich pozadí vědecky podložené studie a konzultace s lingvistickými experty?
Výběr jevů, kolem nichž je kniha postavena - to bych zde se vší vážností rád potvrdil a bezprostředně nato také zdůraznil – je NAPROSTO, ZCELA, TOTÁLNĚ, STOPROCENTNĚ A NEZPOCHYBNITELNĚ OBJEKTIVNÍ.

Myslíš “subjektivní”?
Ano. Pardon. Subjektivní.

DRUHÝ NÁZNAK NESPOKOJENOSTI

Vzhledem k tomu, že jde o knihu testů, předpokládá se, že bych tohle všechno měla předem znát?
Ne. Znamená to nicméně, že nic v této knize by pro tebe nemělo být poselstvím z jiné planety. Pokud něco neznáš, měla by to tvá angličtina být schopna rychle absorbovat.

Jak rychle?
Klidně nerychle.

Myslíš "pomalu"?
Neser.

Z kterého kraje to mám vzít? Systematicky, stránku po stránce?
Já ti nevím. Asi jo.

Jo?
No tak ne.

Takže ne?
Asi jo.

Mně se točí hlava.
Join the club.

Já ti teda povím, čéče, nevím. Čučím na jakousi větu a nic mě nenapadá.
Protože čučíš. Nečuč. Čučení k ničemu dobrému nevede.

Co mám teda dělat?
Nečučet. Jen se upínáš na nějaké pitomé slůvko, které v anglické verzi nakonec ani nebude.

Už se z téhle knihy někdo zbláznil?
Ano, já.

TŘETÍ NÁZNAK NESPOKOJENOSTI

Jak mám konkrétně postupovat?
a) Přečti si větu, klidně dvakrát nebo třikrát. b) Odhlédni od ní. Opakuju: odhlédni, ie. odvrať zrak.

To je důležité?
Úplně nejdůležitější.

Aha. Proč?
Mozek má tendenci upnout se na nějaké slovo, třeba AŤ / HLAVA / NEMÁM ("Nemám si dát prášek, ať se mi netočí hlava?"), a odmítne tě pustit dál: Šmarjá, jak se řekne ať?! Jak do toho tu hlavu dostat?! Tady mi have nějak nedává smysl! V hodinách vídám nešťastné studenty, kteří se při překladech vět zafixují na jedno slovo a nejsou s to se hnout z místa. Když jim řeknu, ať se namísto toho podívají z okna, řeknou si větu ještě jednou, a pokusí se vžít do situace, často jim správný překlad okamžitě naskočí.

To zní téměř povzbudivě - nechceš to vzít zpátky?
Klíčové je vžít se do situace člověka, který má akutní potřebu danou myšlenku vyjádřit anglicky. Napoprvé třeba i klopotně. Chce to nějak začít. Pak větu postupně piluj, a soustřeď se na podstatu věty, na její message, nikoli na to, že je v ní někde nějaké slovo, s kterým máš problém. Přeskládávej, doplňuj, laď, dokud nedospěješ do nejzazšího bodu, kam tě tvá angličtina pustí. Pak si zkontroluj správný překlad. Příšerně se naser, na sebe, na mě, na nespravedlnost tohoto světa.

A tím...?
A tím se to nauč.

Takže to v podstatě není test.
Není. Je to učební proces, který se tváří jako test.

A-háááááá.

ČTVRTÝ NÁZNAK NESPOKOJENOSTI

Očekává se, že si na bílé stránky budu vepisovat poznámky?
No jéje. Kresli si spojnice, dopisuj poznámky, zvýrazňuj, anything goes.

Takže... nejdřív se mám naučit věty v bílé sekci a pak se testovat?
Whatever works for you. Klidně se nejdřív namátkově otestuj, utvrď se v tom, že nic nevíš a až od toho se odpíchni ke studiu.

Existuje nějaký cílový stav, k němuž bych se měla dopracovat?
Až si jednoho dne projdeš deset namátkových stránek a nic tě na nich nezarazí, pak nejspíš budeš v cíli.

Nastane to někdy?
Ne.

Kde mám začít? Mám se tím probírat postupně nebo chaoticky?
Já bych šel chaoticky. Then again, to each his own.

Stačí, když se naučím vytučněné/hlavní obraty z každé věty?
Zkraje možná ano. Nicméně i zbytky vět obsahují velmi užitečné obraty, taky jsem si s nimi zatraceně vyhrál. Každá věta, byť sebekratší, má vedle hlavního obratu minimálně jeden další zajímavý úsek, a obvykle spíš dva, až tři, až čtyři.

Musím být nakonec schopen překládat celé dlouhé věty?
To ne, ale každá věta se skládá z 2-4 logických úseků, z nich bys měl být schopen každý separátně přeložit.

České překlady jsou jediné možné? Nešla by každá věta přeložit i nějak jinak?
Nepochybně, na sto způsobů. Při procesu překládání našlapuju po tenké čáře mezi příliš doslovným překladem, který by nezněl přirozeně, a příliš volným překladem, z kterého byste jen těžko vydolovali originální anglickou verzi.

Někdy je český překlad úplně jinak postavený.
Pravda. Jinak by ale nezněl přirozeně. Jeden příklad za všechny: čeština má sklony k technickým obratům typu “K úspěšnému nastartování je zapotřebí...”, kde angličtina řekne spíš “It takes ... to get this thing off the ground,” což, jak sami uznáte, zní přirozeněji než “In order for a successful launch it is required...”

"Lautr"? "Vyšolíchat"? Co to je za češtinu?
Od své sedmnáctileté dcery, která mi dělala korektury, vám prý mám vyřídit, že "cítí vaši bolest".

PÁTÝ NÁZNAK NESPOKOJENOSTI

Alternativní překlady pod hlavními větami: stejně kvalitní?
Jak kdy. Většinou ne. Zčásti jsou tam proto, abych vás uklidnil: ano, i takhle to jde. Zčásti chci, abyste měli možnost mít vedle sebe a snadno si tak porovnat obraty s téměř identickým významem.

Je pokryta každá alternativa?
Propánajána, ne. Nebudu u každého will uvádět be going to a naopak, to by celou knihu jen znepřehlednilo a rozmělnilo.

Je něco špatného na CAN I...? Proč taková snaha o WOULD YOU MIND IF I...?
Na CAN I vůbec nic špatného není, a je samozřejmě mnohem frekventovanější než WOULD YOU MIND IF I... Nicméně CAN I známe a umíme použít. Zdvořilejší varianta je nám mnohem méně povědomá, a v důsledku toho se uchylujeme k zběsilostem typu WOULD YOU BE AS KIND AS TO etc. To je třeba nemilosrdně mýtit.

Co třeba dvojice THEN AGAIN / ON THE OTHER HAND?
Dobrý příklad. Propaguju spíš THEN AGAIN. Uvádění protiargumentu je častý konverzační prvek a otevírat každou pátou větu spojením ON THE OTHER HAND by působilo ein bisschen násilně.

Co když mě napadne IS IT OK IF I...?, ale jako správný překlad najdu WOULD IT BE OK IF I...?
Kdybych uváděl všechny alternativy, nedobrali bychom se konce kraje. Namísto BE HAPPY TO jde samozřejmě použít BE GLAD TO; hranice mezi IRRITATING a FRUSTRATING je poměrně tenká (ale existuje); když v češtině použiju obrat “být z něčeho na prášky”, přeložím jej jednou pomocí NERVOUS WRECK a podruhé FREAK OUT.
Jinými slovy, spoléhám se na váš zdravý úsudek. Jazyk je ze své podstaty rozostřený a nelze jej vmáčknout do formičky slovíčko=slovíčko. V případě dvojice čeština-angličtina to platí dvojnásob

To je ale blbé.
Je a není. Pokud na to nazíráš správnou optikou, je to zajímavá challenge.

Challenge, my ass.
Noice! Anyway, rigidní uvažování nejde s Book of Tests moc dohromady. Chce to trochu improvizovat, trochu si věci přebírat po svém, trochu si něco občas přizpůsobit, jinak se zblázníš.

V nápovědě je něco trochu jiného než v konečném řešení.
Spojením konečné řešení bych šetřil.

Touché.
Ale ano, máš pravdu. Občas mě v průběhu práce napadaly další možnosti překladu, které jsem ihned zapracoval, aniž bych tuto změnu reflektoval jinde. Berte to tak, že každý nový obrat se hodí a je veskrze jedno, jestli je správně zaúčtován.

Klasické chyby: někdy to jde trošku za hranu, ne?
Jo, klasické chyby sepisuju víceméně pro vlastní zvrácené potěšení. U téměř každé z nich si ale zároveň dokážu představit, že ji student skutečně vyprodukuje. U většiny z nich si dokonce dokážu představit, že je kolektivně vyprodukuje a shodne se na nich celá třída.

Odlišuješ skutečné chyby a polo-chyby?
Na to tu bohužel není prostor. Trošku mě trápí, že vás tím budu mást, ale fakt jenom trošku.

Jaké typy chyb zde najdu?
Opravdové brutální chyby (some problem is here or what?), sucharské gramatické chyby (while I will be waiting), drobné nedostatky (some namísto a), klasické české únikové manévry (he wasn’t very successful / it is a very difficult situation for me), některé obraty ani nejsou chyby, jen by chtěly trochu skřípnout (shall I... / it's high time) a něco jsou britské varianty (let's get pissed in a pub), což je kapitola sama pro sebe.
Ale jak říkám, rozlišování nechám na vás. Jste inteligentní lidé a nepotřebujete furt vodit za ručičku.

Ale já bych...
Shush up, sweetheart.

ŠESTÝ NÁZNAK NESPOKOJENOSTI

Je to jakési rozmlžené. Proč jsou věty v textboxu přeházené? Proč v něm nejsou přesné překlady okolních vět?
Ze stejného důvodu, proč české a anglické věty nenajdete hned vedle sebe. Znalosti si musíte tak trochu vydupat ze země. No guts, no glory. Máte pravdu, spousta vět v textboxu je trošku významově posunutých oproti větám na stejné stránce, z nichž ideově vychází; celá řada věcí je trošku jinde, než by člověk čekal. Klíčovým slovem je trošku. Hranice mezi frustrovaným zabouchnutím knihy a radostí z toho, že jste objevili zajímavou souvislost, je tenká. Já doufám, že po ní úspěšně našlapuju.

Ale já si stejně držím odpovídající stránky a porovnávám si anglické a české věty.
Já jsem tě varoval. Víc udělat nemůžu.

Ježišmarjá, k čemu mě bude tady toto jakési jak to tam vůbec je moment už to hledám, jo: [XY]?!?!?!
Neplašte kvůli ballpark it, nevyšilujte ze zip, nada, zilch, neřešte hickey - semtam si holt neodpustím nějaký obrat z trošku jiné ligy.

Mně se idiomatické obraty naopak velice líbí. Asi to bude to jediné, co si z knihy odnesu.
Taky blbě. Neplašte ani jedním směrem: To je supr slovní zásoba, škoda, že jí není víc! / No tak to teda prrr, jak mám tohle jako vědět?! Občasný úskok do idiomatické angličtiny je zde spíš pro oživení, důležitější jsou ony méně sexy věci.

Proč se v knize střídají FLOTSAM / JETSAM stránky?
Protože alternativou je, že by se nestřídaly.

A to by bylo špatně proč?
Ne že by to nutně bylo špatně, ale byla by to trochu nuda. Jedny stránky obsahují konverzační obraty, druhé se zase soustředí na slovní zásobu. Dospěl jsem k závěru, že nebude od věci je proházet.

Proč se některé obraty (Why don't I... / It'd better...) vyskytují opakovaně?
Dva důvody: zaprvé mají několik překladů a já je zde chci všechny pokrýt.
* sloveso KEEP najdete v českém pořád se to kazí / hrej dál / ale nepřestávej mluvit / no tak pokračuj
* příslovce APPARENTLY odpovídá, v závislosti na větě podle všeho / prý / jak se zdá / co vím / co jsem slyšela
* I WISH se do češtiny překládá střídavě jako škoda, že / lituju, že / nejradši bych / kdyby tak / není ti líto, že ... A ANO, NĚKDY TAKY JAKO "KÉŽ BY"
* pokud si k jednomu anglickému spojení přiřadíte několik protějšků, jako je tomu u výše uvedených příkladů, pak jste se naučili několik nových věcí, nikoli jednu.

A zadruhé?
Zadruhé se tato spojení vyskytují v mnoha, často velmi odlišných, kontextech. Ty zde chci co nejpoctivěji pokrýt. Pokud bych vám každý obrat prezentoval jen v jediném kontextu, bylo by to zavádějící.

Nějaká jednotící myšlenka?
Užitečnost. To je hlavní princip, jimž se snažím řídit. Učitel, který propadne kouzlu jazyka, propadne často také kouzlu jeho skrytých stránek, okrajových jevů, a nelogičností. Dobrý učitel si tento aspekt jazyka musí důrazně oddělit od toho, co v hodinách vyučuje.

Příklad?
HAD BETTER / WOULD RATHER. Přísně vzato by se obě spojení měla pokrýt ze stejných úhlů, tedy v různých osobách, záporech, dotazech, you name it. Logicky ale nedává smysl učit had better v dotazu (Had I better...?) nebo spojení "you would rather", protože se tak vyskytují naprosto výjimečně a šlo by o čistě akademickou hodinku. Naproti tomu konstrukce "you had better" a otázka "wouldn't you rather...?" patří k základním využitím.

Tvrdíš, že na výběru oněch 815 vět sis dal extrémně záležet.
Tvrdím, protože dal. Je to tady jeden skvost vedle druhého, if I say so myself. Oslňující angličtina všude, kam se podíváš.

No, nevím. Podle čeho se to pozná?
Podle toho, že to říkám.

Čím se tyto konkrétní věty liší od jiných, namátkově vybraných, anglických vět stejné délky?
Čím se Strawberry Fields Forever liší od tříletého dítěte s trumpetou? Čím se Na východ od ráje liší od...

Chápu, stačí. Point taken.
Namátkově vybrané věty by potřebné znalosti zprostředkovat nedokázaly, alespoň ne konzistentně a nezředěně. Ano, všechno je zde ve zhuštěné podobě, na malou plochu je vmáčknuto co nejvíc informací, podobně jako ve filmových scénářích. Kdo by ale chtěl prohrabávat odstavci a odstavci jalového textu, než by dospěl k něčemu obohacujícímu?

Už prosímtě zastav, já ti rozumím.
Tohle není angličtina provozních manuálů, ani angličtina domluvy s číšníkem v Bibione. Tyhle věty reprezentují běžnou hovorovou angličtinu, kterou slýcháte v seriálech, čtete na diskusních fórech a která vás tolik rozněžní a zároveň frustruje v pracovních emailech od rodilých mluvčích: Proč. To. Neumím. Taky. Takhle. Říct?!

[otočí se na kameru] Jde ho nějak zastavit?
Předpokládám, že právě k tomuto typu angličtiny se chcete co nejvíc přiblížit. Už jsem skončil.

No hurá.
Umíš říct "No hurá" anglicky?

Neumím.
Tak mlč.

Jak se řekne "No hurá"?
Neřeknu. Najdi si to v knížce.

To tam je?
Tam je úplně všechno.

PRVNÍ A POSLEDNÍ NÁZNAK SPOKOJENOSTI

Včera jsem měla na chvilku dojem, že to celé dává smysl.

A?

Už zas nic.

NAKONEC TECHNICKÉ DOTAZY

Proč dvě knihy a ne jen jedna?
Jedna na doma, jedna na cesty, jedna do prá— kruci, měl jsem udělat tři.

Proč tlustý papír?
Proč ne?

Proč kroužková vazba?
Pro snadný úchop. (Tímto si “Snadný Úchop” patentuju jako název pro mou případnou post-folkovou kapelu.)

Mají tyto testy společnou DNA s kartičkami, které jsi svého času rozesílal s kalendáři a učebnicemi?
Naprosto. Je to v podstatě a more advanced version thereof.

Pro jakou úroveň studentů je kniha určena?
S výjimkou úplných začátečníků si v ní to svoje najde přemýšlivý student na jakékoli úrovni znalostí.

Pokud danou gramatiku neznám, kde se ji mám doučit?
GroundWork.

Z čeho bych si mohla dál vylepšovat slovní zásobu?
Books of Stories.

Dá se využít i při výuce?
Bezpochyb. Musím ale ještě vykoumat, jak přesně.

↩